|
Na začátku byla myšlenka: Může Bůh zemřít? Hmm... asi ne, ale...
I tato povídka je výsledek autorské spolupráce, tentokrát s ženou o generaci mladší - mojí dcerou.
 20.08.2012 49 1828(12) 0 |
Den před
Minula půlnoc, když otec Stanislav zabočil do Valentýnské ulice. Tak pozdě se vracel domů jen zcela výjimečně. Tentokrát slavil jeho přítel a spolužák z teologické fakulty, páter Břetislav, padesáté narozeniny. Ve vší počestnosti samozřejmě, jen pár kapek vína. Sluhové Boží musí jít příkladem.
Kvílení pneumatik ho donutilo k ohlédnutí. Středem ulice se řítilo auto. Najednou zabočilo k chodníku a asi deset metrů za otcem Stanislavem najelo pravými koly na obrubník, prolétlo kolem a kus před ním prudce zastavilo. To už jelo po chodníku skoro celou svojí šířkou. Z auta se vysoukala mladá žena. Krátká kožená sukně, dlouhé štíhlé nohy v černých botách do půli lýtek. Jakmile vystoupila, auto vyrazilo na protáčejících se pneumatikách s řevem dál.
Žena popošla nejistým krokem k lampě a opřela se o ni zády. Otec Stanislav potlačil zaklení. Vždyť je to ještě holka! Sedmnáct? Osmnáct stěží! V uchu snad deset kroužků a kovově se zalesklo i v nose.
Sobotní kázání! Musí přidat několik slov o smilstvu, o pokušení, o zkaženosti mládeže. Podívala se na něho skelnýma očima, přitom se zapotácela. Je opilá? Zfetovaná? Možná potřebuje pomoc, napadlo otce Stanislava, ale než se nadechl, ozvala se dívenka sama:
„Co čumíš, dědulo? Chtěl bys taky?“
Ali se díval upřeně do kamery a snažil se, aby z toho pohledu každý viděl jeho nezdolné odhodlání. Na úplný závěr ještě vykřikl:
„Není boha kromě Alláha a Muhammad je jeho prorokem.“
Červené oko kamery pohaslo a on se cítil hrdý a sebevědomý, i matka bude hrdá, až uvidí kazetu a co její syn přijal za úkol. Cítil obdivné a závistivé pohledy kamarádů. Připadalo mu, jako by teprve teď začínal žít. Vše bylo tak jasné a dokonalé. A zítra ve jménu Alláha ti židovští psi… Už zítra.
V tu chvíli se jeho hodinky ozvaly tichým pípnutím. Byl čas na večerní modlitbu Iša.
Den, kdy odešel
Ten den vypadal stejně jako předchozí. Lidé vstávali, myli se, snídali, milovali se i nenáviděli.
A pak se to stalo. Křesťané, židé, muslimové i všichni vyznavači dalších monoteistických náboženství uviděli svého Boha. Každému se zjevil v mysli právě v takové podobě, že nikdo z nich neměl nejmenší pochyby. Ano, to s nimi hovoří jejich Bůh. A jeho slova nepřinášela milost a odpuštění.
Všichni věřící se dozvěděli, že jejich Pastýř své ovečky opouští. Zklamaly ho a během tisíců let nedokázaly jeho učení přijmout za své. Naopak, upravily si slova Pravdy, rozmělnily je do stovek výkladů, přizpůsobily svým cílům a tužbám. Stále méně lidí naslouchá Božímu hlasu. Proto odchází. Stvoří si jiný vesmír, jinou planetu i jiné bytosti dle obrazu svého. Ano, zklame tu část lidí, kteří mu zůstali věrní, i proto tuto Zemi nezničí, ale daruje ji svým zavrženým dětem, ať se o ni samy starají, pokud to dovedou. Zato si ale s sebou odnáší vše božské - Boží svátost, milosrdenství, zatracení, věčnou spásu i nesmrtelnost duše. Od této chvíle znamená smrt naprostý konec. Pak už není nic.
Tak znělo Slovo Boží.
Pro stovky milionů lidí ztratil ve vteřině život smysl. Zanikla jakákoliv naděje na nekonečný život na Nebi. Zmizelo to jediné, pro co byli ochotni odříkat si i trpět v životě pozemském.
Najednou nebylo podstatné, jestli člověk vyznával Alláha, nebo Boha trojjediného. Všichni byli stejně nešťastní.
Den po
Ali udělal dva kroky zpátky ke sloupu a opřel se o něj. Měl pocit, že se nemůže nadechnout. Zavřel oči a snažil se uklidnit. Je pryč! On je pryč! Nerozuměl tomu. Vše bylo přece tak jasné. Stačilo jen pár hodin a mohl být v ráji! A teď? Jaký smysl by mělo roztrhat se na kusy? Představil si, jak se části jeho těla povalují v prachu, jak po nich šlapou židé a nevěřící psi…
Už nejsou židé, nejsou věřící. Není v co věřit. Nějaký člověk prošel okolo a lehce do něj strčil. Žid! Odskočil stranou a podíval se na něj. Snad to není policajt…
Ne, je stejně zoufalý. Ali pocítil k tomu neznámému muži náklonnost. Chápal ho, on také ztratil duši.
Otec Stanislav stál před oltářem. Není. Bůh není! Opustil nás.
Co tady vlastně dělá? Proč a komu kázat, komu radit a pomáhat na správnou cestu? Není-li Bůh, není soudce, ale není ani hřích. Není koho se bát, nikdo nepotřebuje odpuštění.
Tiše zašeptal:
„Bože můj, jenž jsi....“ Není! On není! Nejsou nebesa! Moje modlitby vlastně nikdo nevyslyší… Nic nemá smysl. Svezl se podle oltáře na kolena a rozplakal se.
Dny další
Ali sledoval televizi. Kamera právě zabírala hlavní bazar v Haifě. Po vlně sebevražd se sem opět začínal vracet život. Stánkaři, turisté, hlavně ti z nevěřící Evropy. A ženy – bez šátku, některé i bez burky - hříšně odhalené. I náměstí bylo plné lidí a nejen místních. Židé, hlavně židé…
Obraz se změnil. Vedle reportéra stál starší obtloustlejší muž. Titulek ho představil jako buddhistu. Jistě, pomyslel si Ali, bezbožné náboženství, které neuznává boha jediného, ale přesto zpozorněl a zaposlouchal se do komentáře:
„… v této době se mnozí bývalí monoteističtí věřící obrací k buddhismu, jako jednomu z mála náboženství, které nic neztratilo na své síle. Ale buddhisté přece také věří v existenci Boha, mistře Dane.“
„Ano, ale přisuzují mu zcela jiný význam. Shodujeme se v tom, že Bůh stvořil nás, Zemi i celý vesmír, ale na rozdíl od Bible věříme, že v tom všem, co vytvořil, je i obsažen, že je součástí všeho kolem nás. A naopak všechno kolem, i já a vy, pane redaktore, v sobě máme část Boha. Dokud tedy žije jediný člověk, jediné zvíře, jediná rostlina, dokud existují planety a hvězdy, tak jsme si jisti, že náš svět neopustil…“
To je rouhání! Znevažování Alláha! A muslimové se hrnou za tímhle bohem! Slepí a hluší nechápou, že je to falešný bůh. Slepí a hluší? Ali si vzpomněl na slova Koránu: „Domnívali se, že to není zkouška, a byli slepí a hluší, leč Bůh jim později odpustil, avšak i potom většina z nich oslepla a ohluchla. A Bůh jasně zří, co dělají.“
V tom okamžiku pochopil, že to celé je jen zkouška! Alláh neodešel, jen zkouší pevnost jejich víry! Ano, tak to musí být, ale potom má stále smysl zemřít v džihádu! Jistě, musí natočit nové video tak, aby všichni pravověrní muslimové pochopili, že je Alláh jen zkouší a on, Ali, nepatří mezi hluché a slepé. Zítra, už zítra budou ti slepí a hluší litovat…
Parkem se rozléhal nepravidelný klapot hůlky. Otec Stanislav zestárl během těch několika dnů snad o dvacet let. Každý den oznamovala televize počty věřících z celého světa, které beznaděj dohnala k sebevraždě. Denně to byly desítky tisíc. Proč ne, sebevražda už nebyl hřích.
Několik takových přišlo i za otcem Stanislavem. Právě takových – zoufalců, těch, co hledali útěchu. Co jim měl říct? Jakou naději dát? A když se další den se dozvěděl, že zvolili konec… Jejich smrt si připočítával na seznam hříchů. Hříchů?
Krok za krokem, pomalu, s přestávkami se ploužil podél záhonů a ozdobných keřů. Zanedbaným zevnějškem se tenhle stařec vůbec nepodobal tomu vyrovnanému a rozhodnému otci Stanislavovi z kostela U Bílé panenky Marie. Neměl s ním mnoho společného. Už nedokázal pomáhat lidem, sám neviděl důvod proč žít. Už se rozhodl. I on ukončí předčasně své utrpení na tomto zkaženém světě.
Rána. Dva mladíci dopili láhev a mrštili s ní o zem. Tříštění střepů, hlučný smích a opilecký chechtot. Ještě před týdnem by k nim rázně došel a promluvil jim do duše - tehdy ještě nesmrtelné… Teď se jen zastavil a díval se. Netečně, bez jakéhokoliv citu, dokud se neodpotáceli pryč.
Než zase stačil vykročit, popošla k němu dívka v černém dosud sedící na lavičce zpola ukryté za tisovým keřem.
„Otče? Jste to vy?“
Nechápavě se na ni podíval. Určitě do jeho farnosti nepatřila.
„Asi před týdnem v noci. Skoro jsme vás přejeli.“
Zadíval se pozorněji do očí rudých od pláče. Náušnice, piercing v nose.
„Ach, ano. Už vím.“
„Víte, já nejsem taková… Byla jsem opilá. Slavili jsme s přítelem narozeniny.“
Přikývl.
„Chtěla bych se omluvit za to, co jsem tehdy řekla.“
„Na tom už vůbec nezáleží.“
„Mně ano.“
„Proč?“
Pokrčila rameny: „Prostě proto, mrzí mě to.“
„Dobře, přijímám vaši omluvu, ale rozhřešení dát už nemůžu.“
„To ani nechci. Nejsem věřící.“
Otec Stanislav zaváhal. Má odejít? Místo toho se zeptal:
„Proč jste plakala?“
Kousla se do rtu a chvíli trvalo, než odpověděla:
„Můj přítel…“
„Ten v autě?“
Přikývla a otřela si slzu.
„Domů už nedojel. Vyboural se o několik bloků dál.“ Zakryla si rukou oči.
„Ach!“ Vzal ji za loket a odvedl k lavičce a posadil se vedle ní. Co říct? Vůle Boží? Věčná duše?
„Nemám slova útěchy.“
„Já ví-ím,“ vzlykla, „odešel vám Bůh. Máte smutek skoro jako já.“
„Skoro, “ odsouhlasil. Má jí vysvětlovat rozdíl? Nepochopila by to.
„Chápu to,“ když zahlédla jeho ohromený výraz, dodala: „Ty sebevraždy. Sama jsem chtěla skočit z mostu.“
I ona? Co jí má říct? Copak to nedokáže rozmluvit ani téhle dívce?
Asi na něm to zděšení bylo vidět:
„Nebojte se, Otče, neudělám to. Mám maminku a mladšího brášku…“
„Vidíte, vy máte pro co žít,“ uklouzlo mu. Teď se zas podívala překvapeně ona.
„Vám přece nikdo nezemřel…“
„Bůh nemůže zemřít, ale odvrhl nás.“
„Odvrhl? Já myslela… To by přišla potopa nebo něco takovýho, ne?“
„No, nezavrhl nás úplně. Prostě odešel a nechal nás, ať si tu žijeme bez něj. Vzal našim duším nesmrtelnost. Odnesl Nebe a tím nám vzal smysl žití.“
„Nesmrtelnost duše, nebe,“ nechápala, „já žiju bez nesmrtelné duše a bez Nebe pořád.“
„To se nedá srovnávat,“ utrhl se. Tohle ateista nepochopí. „Bez Boha není spása, není vykoupení, zůstává vlastně jenom peklo, protože život bez Boha je vlastně peklo.“
„Co vám vlastně řekl? Když lidstvo nezničil, tak mu asi ještě chtěl dát šanci. A když mu dal šanci, tak se nejspíš přijde podívat, jak to s ním dopadlo, ne?“
„Cože? Přijde se podívat? Ale to…“ Otec Stanislav vyskočil. „Přijde se na nás podívat!“
Stiskl dívce ruku:
„Máte pravdu! Díky. On se určitě vrátí! Možná to bude trvat tisíce let, ale vrátí se a my, my ho budeme čekat.“
Minula půlnoc, když otec Stanislav zabočil do Valentýnské ulice. Tak pozdě se vracel domů jen zcela výjimečně. Tentokrát slavil jeho přítel a spolužák z teologické fakulty, páter Břetislav, padesáté narozeniny. Ve vší počestnosti samozřejmě, jen pár kapek vína. Sluhové Boží musí jít příkladem.
Kvílení pneumatik ho donutilo k ohlédnutí. Středem ulice se řítilo auto. Najednou zabočilo k chodníku a asi deset metrů za otcem Stanislavem najelo pravými koly na obrubník, prolétlo kolem a kus před ním prudce zastavilo. To už jelo po chodníku skoro celou svojí šířkou. Z auta se vysoukala mladá žena. Krátká kožená sukně, dlouhé štíhlé nohy v černých botách do půli lýtek. Jakmile vystoupila, auto vyrazilo na protáčejících se pneumatikách s řevem dál.
Žena popošla nejistým krokem k lampě a opřela se o ni zády. Otec Stanislav potlačil zaklení. Vždyť je to ještě holka! Sedmnáct? Osmnáct stěží! V uchu snad deset kroužků a kovově se zalesklo i v nose.
Sobotní kázání! Musí přidat několik slov o smilstvu, o pokušení, o zkaženosti mládeže. Podívala se na něho skelnýma očima, přitom se zapotácela. Je opilá? Zfetovaná? Možná potřebuje pomoc, napadlo otce Stanislava, ale než se nadechl, ozvala se dívenka sama:
„Co čumíš, dědulo? Chtěl bys taky?“
Ali se díval upřeně do kamery a snažil se, aby z toho pohledu každý viděl jeho nezdolné odhodlání. Na úplný závěr ještě vykřikl:
„Není boha kromě Alláha a Muhammad je jeho prorokem.“
Červené oko kamery pohaslo a on se cítil hrdý a sebevědomý, i matka bude hrdá, až uvidí kazetu a co její syn přijal za úkol. Cítil obdivné a závistivé pohledy kamarádů. Připadalo mu, jako by teprve teď začínal žít. Vše bylo tak jasné a dokonalé. A zítra ve jménu Alláha ti židovští psi… Už zítra.
V tu chvíli se jeho hodinky ozvaly tichým pípnutím. Byl čas na večerní modlitbu Iša.
Den, kdy odešel
Ten den vypadal stejně jako předchozí. Lidé vstávali, myli se, snídali, milovali se i nenáviděli.
A pak se to stalo. Křesťané, židé, muslimové i všichni vyznavači dalších monoteistických náboženství uviděli svého Boha. Každému se zjevil v mysli právě v takové podobě, že nikdo z nich neměl nejmenší pochyby. Ano, to s nimi hovoří jejich Bůh. A jeho slova nepřinášela milost a odpuštění.
Všichni věřící se dozvěděli, že jejich Pastýř své ovečky opouští. Zklamaly ho a během tisíců let nedokázaly jeho učení přijmout za své. Naopak, upravily si slova Pravdy, rozmělnily je do stovek výkladů, přizpůsobily svým cílům a tužbám. Stále méně lidí naslouchá Božímu hlasu. Proto odchází. Stvoří si jiný vesmír, jinou planetu i jiné bytosti dle obrazu svého. Ano, zklame tu část lidí, kteří mu zůstali věrní, i proto tuto Zemi nezničí, ale daruje ji svým zavrženým dětem, ať se o ni samy starají, pokud to dovedou. Zato si ale s sebou odnáší vše božské - Boží svátost, milosrdenství, zatracení, věčnou spásu i nesmrtelnost duše. Od této chvíle znamená smrt naprostý konec. Pak už není nic.
Tak znělo Slovo Boží.
Pro stovky milionů lidí ztratil ve vteřině život smysl. Zanikla jakákoliv naděje na nekonečný život na Nebi. Zmizelo to jediné, pro co byli ochotni odříkat si i trpět v životě pozemském.
Najednou nebylo podstatné, jestli člověk vyznával Alláha, nebo Boha trojjediného. Všichni byli stejně nešťastní.
Den po
Ali udělal dva kroky zpátky ke sloupu a opřel se o něj. Měl pocit, že se nemůže nadechnout. Zavřel oči a snažil se uklidnit. Je pryč! On je pryč! Nerozuměl tomu. Vše bylo přece tak jasné. Stačilo jen pár hodin a mohl být v ráji! A teď? Jaký smysl by mělo roztrhat se na kusy? Představil si, jak se části jeho těla povalují v prachu, jak po nich šlapou židé a nevěřící psi…
Už nejsou židé, nejsou věřící. Není v co věřit. Nějaký člověk prošel okolo a lehce do něj strčil. Žid! Odskočil stranou a podíval se na něj. Snad to není policajt…
Ne, je stejně zoufalý. Ali pocítil k tomu neznámému muži náklonnost. Chápal ho, on také ztratil duši.
Otec Stanislav stál před oltářem. Není. Bůh není! Opustil nás.
Co tady vlastně dělá? Proč a komu kázat, komu radit a pomáhat na správnou cestu? Není-li Bůh, není soudce, ale není ani hřích. Není koho se bát, nikdo nepotřebuje odpuštění.
Tiše zašeptal:
„Bože můj, jenž jsi....“ Není! On není! Nejsou nebesa! Moje modlitby vlastně nikdo nevyslyší… Nic nemá smysl. Svezl se podle oltáře na kolena a rozplakal se.
Dny další
Ali sledoval televizi. Kamera právě zabírala hlavní bazar v Haifě. Po vlně sebevražd se sem opět začínal vracet život. Stánkaři, turisté, hlavně ti z nevěřící Evropy. A ženy – bez šátku, některé i bez burky - hříšně odhalené. I náměstí bylo plné lidí a nejen místních. Židé, hlavně židé…
Obraz se změnil. Vedle reportéra stál starší obtloustlejší muž. Titulek ho představil jako buddhistu. Jistě, pomyslel si Ali, bezbožné náboženství, které neuznává boha jediného, ale přesto zpozorněl a zaposlouchal se do komentáře:
„… v této době se mnozí bývalí monoteističtí věřící obrací k buddhismu, jako jednomu z mála náboženství, které nic neztratilo na své síle. Ale buddhisté přece také věří v existenci Boha, mistře Dane.“
„Ano, ale přisuzují mu zcela jiný význam. Shodujeme se v tom, že Bůh stvořil nás, Zemi i celý vesmír, ale na rozdíl od Bible věříme, že v tom všem, co vytvořil, je i obsažen, že je součástí všeho kolem nás. A naopak všechno kolem, i já a vy, pane redaktore, v sobě máme část Boha. Dokud tedy žije jediný člověk, jediné zvíře, jediná rostlina, dokud existují planety a hvězdy, tak jsme si jisti, že náš svět neopustil…“
To je rouhání! Znevažování Alláha! A muslimové se hrnou za tímhle bohem! Slepí a hluší nechápou, že je to falešný bůh. Slepí a hluší? Ali si vzpomněl na slova Koránu: „Domnívali se, že to není zkouška, a byli slepí a hluší, leč Bůh jim později odpustil, avšak i potom většina z nich oslepla a ohluchla. A Bůh jasně zří, co dělají.“
V tom okamžiku pochopil, že to celé je jen zkouška! Alláh neodešel, jen zkouší pevnost jejich víry! Ano, tak to musí být, ale potom má stále smysl zemřít v džihádu! Jistě, musí natočit nové video tak, aby všichni pravověrní muslimové pochopili, že je Alláh jen zkouší a on, Ali, nepatří mezi hluché a slepé. Zítra, už zítra budou ti slepí a hluší litovat…
Parkem se rozléhal nepravidelný klapot hůlky. Otec Stanislav zestárl během těch několika dnů snad o dvacet let. Každý den oznamovala televize počty věřících z celého světa, které beznaděj dohnala k sebevraždě. Denně to byly desítky tisíc. Proč ne, sebevražda už nebyl hřích.
Několik takových přišlo i za otcem Stanislavem. Právě takových – zoufalců, těch, co hledali útěchu. Co jim měl říct? Jakou naději dát? A když se další den se dozvěděl, že zvolili konec… Jejich smrt si připočítával na seznam hříchů. Hříchů?
Krok za krokem, pomalu, s přestávkami se ploužil podél záhonů a ozdobných keřů. Zanedbaným zevnějškem se tenhle stařec vůbec nepodobal tomu vyrovnanému a rozhodnému otci Stanislavovi z kostela U Bílé panenky Marie. Neměl s ním mnoho společného. Už nedokázal pomáhat lidem, sám neviděl důvod proč žít. Už se rozhodl. I on ukončí předčasně své utrpení na tomto zkaženém světě.
Rána. Dva mladíci dopili láhev a mrštili s ní o zem. Tříštění střepů, hlučný smích a opilecký chechtot. Ještě před týdnem by k nim rázně došel a promluvil jim do duše - tehdy ještě nesmrtelné… Teď se jen zastavil a díval se. Netečně, bez jakéhokoliv citu, dokud se neodpotáceli pryč.
Než zase stačil vykročit, popošla k němu dívka v černém dosud sedící na lavičce zpola ukryté za tisovým keřem.
„Otče? Jste to vy?“
Nechápavě se na ni podíval. Určitě do jeho farnosti nepatřila.
„Asi před týdnem v noci. Skoro jsme vás přejeli.“
Zadíval se pozorněji do očí rudých od pláče. Náušnice, piercing v nose.
„Ach, ano. Už vím.“
„Víte, já nejsem taková… Byla jsem opilá. Slavili jsme s přítelem narozeniny.“
Přikývl.
„Chtěla bych se omluvit za to, co jsem tehdy řekla.“
„Na tom už vůbec nezáleží.“
„Mně ano.“
„Proč?“
Pokrčila rameny: „Prostě proto, mrzí mě to.“
„Dobře, přijímám vaši omluvu, ale rozhřešení dát už nemůžu.“
„To ani nechci. Nejsem věřící.“
Otec Stanislav zaváhal. Má odejít? Místo toho se zeptal:
„Proč jste plakala?“
Kousla se do rtu a chvíli trvalo, než odpověděla:
„Můj přítel…“
„Ten v autě?“
Přikývla a otřela si slzu.
„Domů už nedojel. Vyboural se o několik bloků dál.“ Zakryla si rukou oči.
„Ach!“ Vzal ji za loket a odvedl k lavičce a posadil se vedle ní. Co říct? Vůle Boží? Věčná duše?
„Nemám slova útěchy.“
„Já ví-ím,“ vzlykla, „odešel vám Bůh. Máte smutek skoro jako já.“
„Skoro, “ odsouhlasil. Má jí vysvětlovat rozdíl? Nepochopila by to.
„Chápu to,“ když zahlédla jeho ohromený výraz, dodala: „Ty sebevraždy. Sama jsem chtěla skočit z mostu.“
I ona? Co jí má říct? Copak to nedokáže rozmluvit ani téhle dívce?
Asi na něm to zděšení bylo vidět:
„Nebojte se, Otče, neudělám to. Mám maminku a mladšího brášku…“
„Vidíte, vy máte pro co žít,“ uklouzlo mu. Teď se zas podívala překvapeně ona.
„Vám přece nikdo nezemřel…“
„Bůh nemůže zemřít, ale odvrhl nás.“
„Odvrhl? Já myslela… To by přišla potopa nebo něco takovýho, ne?“
„No, nezavrhl nás úplně. Prostě odešel a nechal nás, ať si tu žijeme bez něj. Vzal našim duším nesmrtelnost. Odnesl Nebe a tím nám vzal smysl žití.“
„Nesmrtelnost duše, nebe,“ nechápala, „já žiju bez nesmrtelné duše a bez Nebe pořád.“
„To se nedá srovnávat,“ utrhl se. Tohle ateista nepochopí. „Bez Boha není spása, není vykoupení, zůstává vlastně jenom peklo, protože život bez Boha je vlastně peklo.“
„Co vám vlastně řekl? Když lidstvo nezničil, tak mu asi ještě chtěl dát šanci. A když mu dal šanci, tak se nejspíš přijde podívat, jak to s ním dopadlo, ne?“
„Cože? Přijde se podívat? Ale to…“ Otec Stanislav vyskočil. „Přijde se na nás podívat!“
Stiskl dívce ruku:
„Máte pravdu! Díky. On se určitě vrátí! Možná to bude trvat tisíce let, ale vrátí se a my, my ho budeme čekat.“
24.08.2012 - 15:37taron: proč věřím tvojí upřímnosti? Kdybys nebyla upřímná, zklamala bys Boha a nebyla vykoupena. :-))
24.08.2012 - 15:31Vladan: už jsem se uklidnila :)))) Já vím ,že tvé názory jsou pořád stejné...ale proč mi věříš, že jsem upřímná ? Já vlastně pořád čekám , že mi věřit nebudeš... no jo , ženská..neví co chce :))) Chci abys mi věřil mojí upřímnost, ale zároveň to odmítám...no , je to složité...podívám se na nové básně, pa :)
24.08.2012 - 15:06taron: Uklidni se, taron. To, že jsem napsal, že ti věřím, znamená, že „jenom“ to, že ti věřím, že nejsi pokrytec, že to, co říkáš, myslíš vážně. Neznamená to, že s tebou souhlasím – a už vůbec ne, že se shodujeme v názorech na víru.
„Já vlastně ani nechci , aby mě někdo věřil...já chci ..já chci zůstat nepochopená“ – věřit a pochopit jsou dvě různé věci, ne?
„Já vlastně ani nechci , aby mě někdo věřil...já chci ..já chci zůstat nepochopená“ – věřit a pochopit jsou dvě různé věci, ne?
24.08.2012 - 13:44Vladan: Fíha..tak a mám to.... ....dobrá, folklór , takže si vlastně rozumíme...ha...rozumíme si jinak ? Jo...jinak si rozumíme...s tou vírou v taron moc nepospíchej...fakt jsi mě překvapil , já vlastně ...víš, co jsem si vlastně teď uvědomila ? Já vlastně ani nechci , aby mě někdo věřil...já chci ..já chci zůstat nepochopená ....protože je mi tak dobře...můžu se trápit a to mi jde nejlépe :))))) Kruciš....hm.....tak co vlastně chci ? Pf....nečtěte si to , taron uvažuje ...končím..budu uvažovat v soukromí :))))
24.08.2012 - 11:05taron: Dobře, ne pochlebování, ale vlastní shazování a ponižování ano.
„tak už se na věřící tolik prosím nezlob...vnímají svět jinak , než ty“ - ty mě neposloucháš! Já se zlobím? Už několikrát psal, že jsem si zvykl na křesťanský folklór. Ta situace je oboustranná. Vnímáme jinak svět (máme jiný folklór) a díky tomu působí věřící povýšeně na neznabohy a věřícím se zdá, že jimi neznabozi pohrdají a považují je za pokrytce. Chce to vzájemnou toleranci, protože ani my ani vy svůj folklór nezměníme. :-)
Napsal jsem ti, jak na nás některé vaše formulace působí – ne, že bych se zlobil, ale jako upozornění a vysvětlení reakcí neznabohů.
Já o tvé upřímnosti nepochybuju, taron. To je jen ten folklór. Takže není pravda, že ti nedávám šanci – vlastně nedávám, protože nemáš co „dokazovat“! Věřím ti.
„tak už se na věřící tolik prosím nezlob...vnímají svět jinak , než ty“ - ty mě neposloucháš! Já se zlobím? Už několikrát psal, že jsem si zvykl na křesťanský folklór. Ta situace je oboustranná. Vnímáme jinak svět (máme jiný folklór) a díky tomu působí věřící povýšeně na neznabohy a věřícím se zdá, že jimi neznabozi pohrdají a považují je za pokrytce. Chce to vzájemnou toleranci, protože ani my ani vy svůj folklór nezměníme. :-)
Napsal jsem ti, jak na nás některé vaše formulace působí – ne, že bych se zlobil, ale jako upozornění a vysvětlení reakcí neznabohů.
Já o tvé upřímnosti nepochybuju, taron. To je jen ten folklór. Takže není pravda, že ti nedávám šanci – vlastně nedávám, protože nemáš co „dokazovat“! Věřím ti.
24.08.2012 - 10:29Vladan: No..a to je ten problém..pochlebování ....jak můžeš vědět, jestli ti pochlebuji , nebo to myslím vážně ? Jak to můžeš vědět ? Já ti odpovídám , co si myslím , co cítím... a ano, neznamená to , že musí být všechno podle Bible.....ale jak to cítím , tak to tam je, proto si ji vážím....
Co se týká toho nadnášení...mě Bůh pomáhá překonávat jisté situace...a nese mě, to , že tobě to připadá, že se nadnáším nad vás a vaše obyčejné problémy, je jenom tvůj subjektivní názor...proto útočíš na mě a na pokrytce věřící..ale oni jsou vlastně svým způsobem neviní...tak už se na věřící tolik prosím nezlob...vnímají svět jinak , než ty....já se snažím vnímat i tvé pocity....snažím se být tolerantní vůči tobě a tvým názorům ...a to je to podstatné...
a ještě něco , jaká jsem , nebo nejsem, jestli pochlebuji , nebo to myslím upřímně, ....na to bys přišel možná na srazu..ale ty mi nedáváš šanci...takže to necháme na TOM POCHLEBOVÁNÍ...UŽ JSEM SI ZVYKLA, ŽE NĚKTEŘÍ PSANCI mi NEDÁVAJÍ ŠANCI... mrzí mě to , ale nemohu s tím nic dělat...:( Nechme to být, vrhneme se na Guliho a jeho lásku ...hele , jeho úvaha je docela rozumná..., z čehož vyplývá, že je to docela rozumný člověk , když už jsem u toho pochlebování :)))
Co se týká toho nadnášení...mě Bůh pomáhá překonávat jisté situace...a nese mě, to , že tobě to připadá, že se nadnáším nad vás a vaše obyčejné problémy, je jenom tvůj subjektivní názor...proto útočíš na mě a na pokrytce věřící..ale oni jsou vlastně svým způsobem neviní...tak už se na věřící tolik prosím nezlob...vnímají svět jinak , než ty....já se snažím vnímat i tvé pocity....snažím se být tolerantní vůči tobě a tvým názorům ...a to je to podstatné...
a ještě něco , jaká jsem , nebo nejsem, jestli pochlebuji , nebo to myslím upřímně, ....na to bys přišel možná na srazu..ale ty mi nedáváš šanci...takže to necháme na TOM POCHLEBOVÁNÍ...UŽ JSEM SI ZVYKLA, ŽE NĚKTEŘÍ PSANCI mi NEDÁVAJÍ ŠANCI... mrzí mě to , ale nemohu s tím nic dělat...:( Nechme to být, vrhneme se na Guliho a jeho lásku ...hele , jeho úvaha je docela rozumná..., z čehož vyplývá, že je to docela rozumný člověk , když už jsem u toho pochlebování :)))
24.08.2012 - 08:34taron: „co se nadnášejí nad vámi...vyvyšují ..ano my jsme vyvýšení ale ne nad ( ne nad)vámi ,ale vyvýšení Bohem ( BOHEM ) nad obyčejné starosti,..“ problém je, že nás zajímají jen a pouze ty „obyčejné starosti“. Pokud jste povýšení nad ně, jste i nad nás. A pokud se vžiješ do neznaboha: Bůh neexistuje -> tudíž vás nemohl ani vyvýšit, je ta nadřazenost vaší vlastní „volbou“. :-) S tím ale nic neuděláme.
„neznáš úplně mé dětství , jsem schopná a umím se ponižovat...a kolikrát to není ani tak těžké, jak to vypadá...ale já si tě vážím“ - no, ty taky neznáš moje dětství… Vážit si člověka není ani pro mě těžké a nepotřebuju k tomu Bibli (milovat, to je něco jiného! :-) ) Víš, nejsem Bůh a pro mě jsou důležité činy, ne slova. Nevidím žádný smysl v tom, že se budeš ponižovat nebo mi pochlebovat. Třeba to, že se se mnou bavíš a odpovídáš na stupidní otázky neznaboha, to je důkazem, že si mě jako člověka, byť nevěřícího vážíš. Tím naplňuješ Bibli, neboť tam není psáno, že se jeden má ponižovat před druhým.
Co mi Bůh řekne u soudu je diskutabilní. Já myslím, že nic, že žádný soud nebude.
„neznáš úplně mé dětství , jsem schopná a umím se ponižovat...a kolikrát to není ani tak těžké, jak to vypadá...ale já si tě vážím“ - no, ty taky neznáš moje dětství… Vážit si člověka není ani pro mě těžké a nepotřebuju k tomu Bibli (milovat, to je něco jiného! :-) ) Víš, nejsem Bůh a pro mě jsou důležité činy, ne slova. Nevidím žádný smysl v tom, že se budeš ponižovat nebo mi pochlebovat. Třeba to, že se se mnou bavíš a odpovídáš na stupidní otázky neznaboha, to je důkazem, že si mě jako člověka, byť nevěřícího vážíš. Tím naplňuješ Bibli, neboť tam není psáno, že se jeden má ponižovat před druhým.
Co mi Bůh řekne u soudu je diskutabilní. Já myslím, že nic, že žádný soud nebude.
24.08.2012 - 02:52Vladan: Hm..krásné ráno...nemohu spát, něco mě pořád budí a to něco mám na srdci a je to pro mě důležité....náš vztah věřícího x nevěřícího..víš..tobě věřící připadají jako lidi, co se nadnášejí nad vámi...vyvyšují ..ano my jsme vyvýšení ale ne nad ( ne nad)vámi ,ale vyvýšení Bohem ( BOHEM ) nad obyčejné starosti, Bůh nám dává křídla a to je přímo v Bibli, podpírá nás a dává věřícím sílu jít dál a jít vpřed...a aj kdybych chtěla udělat radost tobě a možná sama sobě a přestat být věřící ,tak mi to nejde...mám Boha vypáleného hluboko v srdci..je tam a já s tím nic neudělám, je to totiž dané jako dar..a i to je v Bibli...teď si to uvědomuji , uvědomuji si co vše je v Bibli zakódované a vlastně každým dnem žasnu nad tím , já nemohu popřít sama sebe...je mi to dáno..stejně tak jako některým lidem to prostě dáno není....a neber to jako narážku...ber to jako fakt..., já ale silně pochybuji , že tobě to nebylo dáno, nesedíš mi totiž na to...ale to je věc jiná...to nech být...prostě ti a sama sobě chci jen vysvětlit, co cítím ..sama v tom totiž nemám jasno a v tuto chvíli je mi jedno, jestli budu spasená, nebo ne...je to prostě pro mě berlička, pomoc...a nestydím se za tu pomoc...já ji totiž potřebuji, uvědomuji si potřebu berličky...a v tuto chvíli je vlastně jedno ,jestli Bůh existuje, nebo ne...mě pomáhá , i kdyby to bylo jen placebo...což je také pozitivní..pravdou je, že někteří svou berličku používají spíše k tomu , aby někoho přetáhli přes záda...já se snažím o berličku opírat...takže je to opravdu o lidech a na lidech, jak svou berličku použijí, jestli ji potřebují ....a teď k tomu mému masochismu..., neznáš úplně mé dětství , jsem schopná a umím se ponižovat...a kolikrát to není ani tak těžké, jak to vypadá...ale já si tě vážím a tím ,že vím , že máš něco v hlavě...tak si tě hluboce vážím a je mi jedno, jak píše ten referát u mé úvahy , že je ti inteligence bez Boha dosti k ničemu.....snažíš se, jak se dá, jsi kladný člověk a takového já si vážím a pokud si tě dokáži vážit já...pak si tě dokáže určitě vážit i Bůh ..jenom ti u " soudu " řekne: "Vladane, Vladane, tys tomu dal , uličníku jeden, i ta " malá " taron pochopila, jak o tebe stojím a jak tě mám a všechny mám rád a ty s tvou inteligencí , zaslepenou mozkem ....achich achich...".To ti podle mě řekne Bůh...a teď už se přestaň smát, protože nic na tom k smíchu není, já totiž nemůžu spát...:((( Možná mi to už teď půjde...a díky..díky , že jsem pomocí tebe a Guliho pochopila, že pravdu hledat nemusím ...já musím s pravdou hlavně žít....:)))
23.08.2012 - 22:44Opravdu velice zajímavé a se zájmem i napětím jsem došel do konce. Možná bych ti doporučil jednu křesťanskou knížku, která by se ti určitě líbila. Velký rozvod nebe a pekla od C.S Lewise. Ukazuje velice alternativní pohledy, ale přitom je plný pokory... Psani zdar
23.08.2012 - 22:27taron: Dobrá, nech si svou velkou, absolutní pravdu a já zůstanu u těch malých, relativních.
Jenom mi řekni, ty jsi masochistka? Nebo to je prvek křesťanského folklóru, který mi zatím unikl? Myslím tím to, jak se shazuješ. :)
Jenom mi řekni, ty jsi masochistka? Nebo to je prvek křesťanského folklóru, který mi zatím unikl? Myslím tím to, jak se shazuješ. :)
23.08.2012 - 22:08Vladan: A vidíš naše hádání nemá na náš " vztah" vliv :)))) Prostě tě mám stejně ráda...andílku a ještě k tomu poloviční...:)))))
23.08.2012 - 22:06Vladan: No vidíš...pravda Boží....a vidíš, nakonec je z tebe poloviční anděl.....já nevím jestli mi jde až tak o spasení..prostě mám Boha v srdci.. od dětsví ..vážím si ho...mám ho v úctě ..a víš...Bůh miluje i nehodné...a zlobivé..jako ty miluješ děti , i když zlobí...tak miluje Bůh i tebe...a když mu nadáváš...tak je mu to líto , může se na tebe zlobit , ale přece tě kvůli tomu nezabije....já taky nezabíjím své děti ,když mi malá nedávno řekla ,že jsem blbá... a představ si...malá ještě žije :)))))
Nevím ,co ti říci..prostě cítím ,že tam je to to správné...já nevím ,jak to vysvětlit, podle tebe je správné něco jiného....beru to ....každý jsme jiný a přece se možná nakonec domluvíme ...:))) A budem se mít rádi a budeme v respektu vůči sobě...já teda ve větším , protože jsi kapacita .... :) ale neva...každý nemůže být chytrý :)
Nevím ,co ti říci..prostě cítím ,že tam je to to správné...já nevím ,jak to vysvětlit, podle tebe je správné něco jiného....beru to ....každý jsme jiný a přece se možná nakonec domluvíme ...:))) A budem se mít rádi a budeme v respektu vůči sobě...já teda ve větším , protože jsi kapacita .... :) ale neva...každý nemůže být chytrý :)
23.08.2012 - 22:00taron: Když to stavíš takto: „mě ale ani tak nejde o spasení, jako o tu pravdu...“, tak mě nezbývá, než se zeptat, co je to „pravda“. Nemám tím samozřejmě na mysli matematiku (1+1=2) nebo fyziku, ale člověka. Z mého pohledu prakticky žádná objektivní „pravda“ neexistuje. Prakticky vždy se jedná o subjektivní pravdy (názory, hodnocení) toho kterého člověka. Potom je ovšem hledání pravdy dost pochybná záležitost. Jediná „absolutní pravda“ je pravda Boží - a Bůh odměňuje spasením ty, kteří ji žijí a kteří ji šíří. Pokud ti nejde o spasení (což ti ovšem nevěřím), tak čí pravdu budeš hledat?
Kolik jsi říkala, že Bůh spasí lidí? Kolik křesťanů žilo za cca 2000 let? Na kolik křesťanů připadá jeden spasený? Já bych zrovna netvrdil, že mě spasí, protože nekouřím, nepiju,…, ……. Neříkala jsi sama, že na činech až tak nezáleží? Že podstatná je víra = Boží pravda?
Mimochodem, podle tvé definice polovičního anděla se k nim taky můžu hlásit.
Kolik jsi říkala, že Bůh spasí lidí? Kolik křesťanů žilo za cca 2000 let? Na kolik křesťanů připadá jeden spasený? Já bych zrovna netvrdil, že mě spasí, protože nekouřím, nepiju,…, ……. Neříkala jsi sama, že na činech až tak nezáleží? Že podstatná je víra = Boží pravda?
Mimochodem, podle tvé definice polovičního anděla se k nim taky můžu hlásit.
23.08.2012 - 21:42Vladan: Takže vlastně díky...já už pravdu hledat nechci ...už se s vámi nebudu přít... "o pravdu " , už budu jenom žít , já věděla , že to moje hádání s tebou k něčemu bude :))))) Dííííky !
23.08.2012 - 21:39Vladan: Víš mě ale ani tak nejde o spasení, jako o tu pravdu...takže asi tak...já se nebojím ,že bych nebyla spasena, když nenajdu pravdu..Bůh vidí do každého srdce a nemyslím si , že by zrovna mě nespasil....to teda potom nevím, co by dělal s těmi ostatními, protože já toho v životě moc nezažila :)) Nekouřím ,nepiji, nefetuji, nepiji ani kafe, nepomlouvám , nestarám se o druhé, pokud nepotřebují pomoci, děti vychovávám , matku ctím ...partnera jsem měla jediného v životě....jsem takový poloviční " anděl " ....ha,ha.....nekradu, nesmilním, ...snažím se netoužit po majetku druhých ....dělám zpoustu věcí jaksi sama od sebe..jaksi jsem to dělala i sama od sebe...i tak , jak si Bůh představuje manželství, tak jsem si ho představovala...než jsem se dostala k Bibli...takže nevím....já nevím ,co by potom teda dělal s ostatními...a pokud někdo nenajde pravdu jenom proto , že je tisíce let zastírána, to snad nemyslíš vážně, že proto bych nebyla spasená, Bohu jde o srdce...nejde mu o zásluhy ...ale já chci najít pravdu, chci to kvůli sobě a tam je ta chyba...ten můj chtíč...možná bych se na to hledání měla vykašlat a jenom žít :)))) Jo, budu nad tím vážně přemýšlet :)
23.08.2012 - 13:44taron: No, možná, ale většina nevěřících jsou spíš něcoisté – tedy připouští existenci něčeho, ovšem odlišného od Ježíše Krista. A pro ty by se nic nezměnilo.
Možná jsem to s tím strachem z Boha nevysvětlil jasně. To, čeho se křesťané bojí není Bůh sám o sobě, ale to, že když nevyhoví jeho kriteriím, nedočkají se věčného života. Pro mě je odmítnutí věčného života taky Boží trest, proto o tom, mluvím, jako o strachu z Boha. Ty sama nechceš riskovat, že bys sešla „z pravdy“ – proč? Protože bys mohla být zavržena. A tohle bezvěrci nemají. Proto by se „ze řetězu“ mohli utrhnout jenom věřící, kterým zmizel SMYSL života.
Oba máme upřímné a vzájemně urážlivé odpovědi :-))
Možná jsem to s tím strachem z Boha nevysvětlil jasně. To, čeho se křesťané bojí není Bůh sám o sobě, ale to, že když nevyhoví jeho kriteriím, nedočkají se věčného života. Pro mě je odmítnutí věčného života taky Boží trest, proto o tom, mluvím, jako o strachu z Boha. Ty sama nechceš riskovat, že bys sešla „z pravdy“ – proč? Protože bys mohla být zavržena. A tohle bezvěrci nemají. Proto by se „ze řetězu“ mohli utrhnout jenom věřící, kterým zmizel SMYSL života.
Oba máme upřímné a vzájemně urážlivé odpovědi :-))
23.08.2012 - 13:22Vladan: AHA..JÁ MYSLELA, že něco proti mě kujete, nebo máte nějaké nové poznatky o ktetých bych měla vědět, tak jsem z toho byla nervózní :)
Ještě mě napadlo k povídce, ty se snažíš, abych nějakým způsobem připustila, že pokud odejde Bůh tak se zhorší jenom křes´tané..ale to je omyl...já myslím ,že každý nevěřící..si není stoprocentně jistý , jestli Bůh existuje a připouští i tuto možnost , proto ,když tedy pořád apeluješ na to ,že se bojím Boha...tak i nevěřící se bojí..., co kdyby...takové to co kdyby....takže, pokud by nás opustil ,tak by se zhoršilo i mnoho nevěřících, nejenom věřících... - už by nebylo ,co kdyby...takže jsme u toho , co tvrdíme oba společně, leč každý jiným způsobem, že slušní lidé zůstanou slušní i bez Boha a neslušní zůstanou takoví i bez Boha..Bůh na to nemá asi až takovou váhu ..protože Bůh nám dává svobodu. vybrat si..já jen jedno...myslím si , že jsem slušnej člověk a myslela jsem si to vždy... byla jsem slušně, solidně vychovaná...ale teď si myslím , že jako křesťanka jsem ještě slušnější, snažím se pracovat na pozitivních vlastnostech snažím se držet své emoce na uzdě, snažím se být lepší , než jsem byla..pracuji na sobě...takže jsme všichni slušní, leč já si myslím , že na sobě více pracuji...ale ty si zase najdeš plno ( pro mě urážejících ) upřímných odpovědí...zkus to trošku ohleduplněji..kvůli mě, prosím :)))
Ještě mě napadlo k povídce, ty se snažíš, abych nějakým způsobem připustila, že pokud odejde Bůh tak se zhorší jenom křes´tané..ale to je omyl...já myslím ,že každý nevěřící..si není stoprocentně jistý , jestli Bůh existuje a připouští i tuto možnost , proto ,když tedy pořád apeluješ na to ,že se bojím Boha...tak i nevěřící se bojí..., co kdyby...takové to co kdyby....takže, pokud by nás opustil ,tak by se zhoršilo i mnoho nevěřících, nejenom věřících... - už by nebylo ,co kdyby...takže jsme u toho , co tvrdíme oba společně, leč každý jiným způsobem, že slušní lidé zůstanou slušní i bez Boha a neslušní zůstanou takoví i bez Boha..Bůh na to nemá asi až takovou váhu ..protože Bůh nám dává svobodu. vybrat si..já jen jedno...myslím si , že jsem slušnej člověk a myslela jsem si to vždy... byla jsem slušně, solidně vychovaná...ale teď si myslím , že jako křesťanka jsem ještě slušnější, snažím se pracovat na pozitivních vlastnostech snažím se držet své emoce na uzdě, snažím se být lepší , než jsem byla..pracuji na sobě...takže jsme všichni slušní, leč já si myslím , že na sobě více pracuji...ale ty si zase najdeš plno ( pro mě urážejících ) upřímných odpovědí...zkus to trošku ohleduplněji..kvůli mě, prosím :)))
22.08.2012 - 19:41Vidím, že musím věc uvést na pravou míru. Bohužel, mám zřejmě ne zcela průhledný smysl pro humor a podcenil jsem vliv křesťanství na tebe. :-)
Když ses zeptala dvou starejch chlapů (promiň GULI), jak chápou lásku („vy dva“), napadlo mě, že by to šlo vysvětlit tak, že nás podezříváš z homosexuálního vztahu. Tak jsem to „jako“ přiznal (Vladan: Tím „vy“ myslíš mě a GULIho? GULI, řekneme jí to? :-) ) a doufal, že ten smajlík bude vševysvětlující (mimochodem, podobnou narážku jsem už udělal jinde).
Stačí ti to jako „vysvětlení“ toho, co spolu máme?
Když ses zeptala dvou starejch chlapů (promiň GULI), jak chápou lásku („vy dva“), napadlo mě, že by to šlo vysvětlit tak, že nás podezříváš z homosexuálního vztahu. Tak jsem to „jako“ přiznal (Vladan: Tím „vy“ myslíš mě a GULIho? GULI, řekneme jí to? :-) ) a doufal, že ten smajlík bude vševysvětlující (mimochodem, podobnou narážku jsem už udělal jinde).
Stačí ti to jako „vysvětlení“ toho, co spolu máme?
22.08.2012 - 18:24GULI: Vladan: Pokud mě křesťanství naučí potlačovat emoce..umět s něma pracovat, jako , že už mám za sebou kus práce...pak budu křesťanství vděčná a hlavně Bohu do konce života...protože jsem takový extrémista , až z toho bolí u srdce :)
22.08.2012 - 18:22Vladan: Tím „vy“ myslíš mě a GULIho? GULI, řekneme jí to? :-)
psala jsem fuj..na toto...a to fuj je s úsměvem...co spolu máte proti mě ? No , řekneme jí to ? Paranoidně se ptám : Vy dva mi řeknete co ? Vy dva mě ? Dva něco jednomu ? Nebojím se ničeho....jenom čekám , co z vás zase vyleze .....:)
psala jsem fuj..na toto...a to fuj je s úsměvem...co spolu máte proti mě ? No , řekneme jí to ? Paranoidně se ptám : Vy dva mi řeknete co ? Vy dva mě ? Dva něco jednomu ? Nebojím se ničeho....jenom čekám , co z vás zase vyleze .....:)
22.08.2012 - 18:06taron: Taron,je hezké že by jsi nás "z lásky" nejradši zmlátila jak psi..:-) Taron,promiň,ale nejsi trošku paranoidní, Nikdo proti tobě není-už ti to říkám asi popáté-nejsme dva na jednoho,proč? Co by to mělo za význam? Léčit si nějaké mindráky? Ty máš pořád pocit že ti někdo něco chce vzít,o něčem tě přesvědčit..to tak ale není,jen se debatuje a máme na něco jiný názor,já taky s Vladanem určitě jednou budu něco diskutovat,co on třeba vidí jinak-nebo kdokoliv. Takže v klidu..nic se neděje..:-)
22.08.2012 - 18:00Četla jsem jednou, ale nedočetla, a byla to chyba.. teď jsem jí dočetla, a ten konec byl úžasnej,.. "On přijde a my ho budeme čekat!" :)) Nejsem moc velkej věřící (věřím v jiné věci, ostatně víra může být jakákoliv), ale tohle je úžasný!!! :)))
22.08.2012 - 18:00taron: Fuj??? To ty ses „nás“ ptala, jak chápeme lásku! Fuj! :-)
Pokud máš lásku za cit, tak klidně čti gnostická evangelia – už ti to nemůže uškodit :-)))))
Křesťanství tě učí pracovat s emocemi? Pokud jsem si všiml, tak křesťanství učí emoce potlačovat a nahrazovat souborem volních vlastostí…
Já taky vidím v křesťanství pozitiva! Třeba takový páter Armand David. Neznáš? Popsal nový druh jelena, vlastně soba. http://cs.wikipedia.org/wiki/Jelen_milu
Pokud máš lásku za cit, tak klidně čti gnostická evangelia – už ti to nemůže uškodit :-)))))
Křesťanství tě učí pracovat s emocemi? Pokud jsem si všiml, tak křesťanství učí emoce potlačovat a nahrazovat souborem volních vlastostí…
Já taky vidím v křesťanství pozitiva! Třeba takový páter Armand David. Neznáš? Popsal nový druh jelena, vlastně soba. http://cs.wikipedia.org/wiki/Jelen_milu
22.08.2012 - 17:45GULI: Vladan: Co mi vy dva tajíte ? Nezlobte mě...to je nefér, vy jste dva na jednoho a ještě k tomu jsem ženská, že se nestydíte, fuj :)
No..já jsem asi divná křesťanka...já lásku mám i za cit ( jsem hodně emotivní ) a i za soubor pozitivních vlastností....myslím ,že jedno bez druhého prostě nejde...a ta má úvaha...hodila jsem tam definici někoho...koho neznám ,ale jeho vysvětlení se mi líbilo...a to je vše...docela se ztotožńuji s tím....ale mohu kdykoliv změnit názor a mám na to právo, nebo ne ?
Pro mě je láska, na prvním místě emoce....proto mám takové problémy, jako mám...já neumím se svýma emocema pracovat a právě zrovna křesťanství mě to učí....a udělala jsem docela pokrok..to mi věř...už jsem o hodně " klidnější " ..takže proto já vidím v křesťanství i pozitiva..nejenom samá negativa :)
No..já jsem asi divná křesťanka...já lásku mám i za cit ( jsem hodně emotivní ) a i za soubor pozitivních vlastností....myslím ,že jedno bez druhého prostě nejde...a ta má úvaha...hodila jsem tam definici někoho...koho neznám ,ale jeho vysvětlení se mi líbilo...a to je vše...docela se ztotožńuji s tím....ale mohu kdykoliv změnit názor a mám na to právo, nebo ne ?
Pro mě je láska, na prvním místě emoce....proto mám takové problémy, jako mám...já neumím se svýma emocema pracovat a právě zrovna křesťanství mě to učí....a udělala jsem docela pokrok..to mi věř...už jsem o hodně " klidnější " ..takže proto já vidím v křesťanství i pozitiva..nejenom samá negativa :)
22.08.2012 - 17:24taron: Tím „vy“ myslíš mě a GULIho? GULI, řekneme jí to? :-)
Já nevím, jak chápe lásku GULI, konečně možná o ní napíše úvahu. V mém slova významu to ale je jednoznačně CIT! Ne pouze milenecký a není to totéž jako vášeň. Ovšem dovol, abych opravil tebe „…já globálně...a je v tom zahrnutý veškerý pozitivní cit...“ – podle křesťanů není láska cit, ale záležitost vůle!! Cituji z tvé vlastní úvahy: „Jasně dokladuje, že láska není cit, ale jen systémové dodržování pozitivních lidských vlastností.“ Jak to, křesťanko, že nevíš, že křesťanská láska není cit?
Však jsem taky napsal, že domluva ateisty a křesťana je takřka nemožná – díky odlišným významům slov. Já ovšem podezírám křesťany z úmyslného „překrucování“ významů. Respektive, myslím si, že oni to vědí a nesnaží se ten problém odstranit.
Proč bys musela být chlap? Uvědom si, že oba jsme docenti (nemyslím tituly, ale váhu), takže pokud bychom tě neumačkali břichy, tak bychom měli problém na tebe dosáhnout.
Já nevím, jak chápe lásku GULI, konečně možná o ní napíše úvahu. V mém slova významu to ale je jednoznačně CIT! Ne pouze milenecký a není to totéž jako vášeň. Ovšem dovol, abych opravil tebe „…já globálně...a je v tom zahrnutý veškerý pozitivní cit...“ – podle křesťanů není láska cit, ale záležitost vůle!! Cituji z tvé vlastní úvahy: „Jasně dokladuje, že láska není cit, ale jen systémové dodržování pozitivních lidských vlastností.“ Jak to, křesťanko, že nevíš, že křesťanská láska není cit?
Však jsem taky napsal, že domluva ateisty a křesťana je takřka nemožná – díky odlišným významům slov. Já ovšem podezírám křesťany z úmyslného „překrucování“ významů. Respektive, myslím si, že oni to vědí a nesnaží se ten problém odstranit.
Proč bys musela být chlap? Uvědom si, že oba jsme docenti (nemyslím tituly, ale váhu), takže pokud bychom tě neumačkali břichy, tak bychom měli problém na tebe dosáhnout.
22.08.2012 - 16:56GULI: Vladan: Já vlastně nevím ,jak chápete vy ten pojem láska...já globálně...a je v tom zahrnutý veškerý pozitivní cit...to je pro mě láska...asi tak nějak bych se to snažila vysvětlit a vy to chápete asi hlavně jako mileneckou lásku...já nevím a jsme v pr.... ( nebo někde jinde ) prostě každý si už pod pojmem láska představujeme něco jiného a pak jak se mají lidé domluvit ? Vůbec už se nedivím ,že si občas rozbijou papulky a pak jsou kamarádi...protože teprve potom pochopí ,že je to vlastně úplně jedno...ráda bych se s váma pobila, ale to bych musela být chlap ..a měli bysme to vyřešené :))))
22.08.2012 - 08:32Vladan: Aha,tak to chápu-až tak tě ...... nechci jmenovat,není to slušné-inspiroval?:-)
Pořád se tady všude motá to téma láska,pokud to někdo-i z vás nenapíše dřív-zkusím napsat úvahu,už jsem kdysi na Literu jednu napsal,ale je to zajímavé téma a mohlo by se do něho zapojit víc lidí..
Pořád se tady všude motá to téma láska,pokud to někdo-i z vás nenapíše dřív-zkusím napsat úvahu,už jsem kdysi na Literu jednu napsal,ale je to zajímavé téma a mohlo by se do něho zapojit víc lidí..
22.08.2012 - 06:16taron: Ojoj! Taron, jsme zase u pojmu láska! „jen z důvodu slušnosti, leč láska v tom nebyla“ - která láska? Milenecká? Nějaký cit? Láska přece není cit! Takže z mého pohledu je křesťanský soubor vlastností zvaných „láska“ významově velice blízko té ateistické „slušnosti“, toho „vážit si“ nebo „ctít“. Vysvětli mi rozdíl.
Uvědomil jsem si dodatečně ještě jednu věc. Ona není na první pohled tak patrná, ale: „…myslím , že zlí lidé by naprosto ušlapali ty slušné,“ – proč je ti zlí křesťani (ateisté nemají důvod své chování měnit) neušlapou dnes? Že by měli strach z Boha?
Uvědomil jsem si dodatečně ještě jednu věc. Ona není na první pohled tak patrná, ale: „…myslím , že zlí lidé by naprosto ušlapali ty slušné,“ – proč je ti zlí křesťani (ateisté nemají důvod své chování měnit) neušlapou dnes? Že by měli strach z Boha?
21.08.2012 - 23:08Vladan: Já jsem nikde netvrdila , že slušný člověk nemůže být nevěřící...., ve své ateistické éře, jsem si jich všímala jenom ze slušnosti...možná z pocitu toho ,že jsem je litovala...teď je vnímám více, jako lidi , co potřebují lásku, cit, ...teď je vnímám jako bytosti, co mají svůj vnitřní svět...dříve jsem je vnímala jen jako staré lidi, co pořebují pomoci ...te´d je vidím více komplexněji .., teda myslím...to je moje odpověď na to, jestli bych ušlapala stařečky, neušlapala, ale jen z důvodu slušnosti, leč láska v tom nebyla :(
21.08.2012 - 22:36Tahle povídka vznikla po dlouhém dohadování s jedním křestanem (hádej s kým) a měla ukázat, že víra přežije i smrt Boha... No, smrt jsem nahradil odchodem. S mystikou jsem vůbec nepočítal. Ani mě nezajímal Bůh, jen chování lidí.
Možná to byla chyba, povídka v soutěži neuspěla :-)
Možná to byla chyba, povídka v soutěži neuspěla :-)
21.08.2012 - 22:26Vladan: Udělal bych z té povídky takové trochu "mystické -sci-fi" přidal bych tam možná trochu něčeho skrytého,tajemného, aby ten konec byl sice částečně otevřený jako to je,ale aby tam bylo poučení k zamyšlení-např bych víc místa věnoval tomu popisu Boha,jak ho kdo vnímá,trochu bych to rozebral víc. Ale já psát neumím takže je to možná jen můj subjektivní pocit,celkový dojem je, že se mi to líbí..:-)
21.08.2012 - 21:46GULI: Víš, jaká by to byla nuda, kdybychom všichni uměli a dělali totéž ? Já sebudu dál snažit psát povídky a ty piš srandovní i filozofické básně.
Jo, mimochodem, když dvojka, tak co mám do příště zlepšit?
Jo, mimochodem, když dvojka, tak co mám do příště zlepšit?
21.08.2012 - 21:32I když bych mohl něco podotknout k obsahu,tématu,neudělám to,není toho moc,ale jen mě mrzí že nedovedu popsat věci takovým pěkným a srozumitelným stylem jako ty-nebo jak to říct-námětů bych měl dost,ale není mi to dáno,víc bych toho pokazil-radši budu dál vymýšlet ptákoviny,to mi snad trochu jde. Jako známku bych ti dal dvojku..Pěkně se to čte..
21.08.2012 - 14:50taron: :-)) Ani nevíš, jakou jsi mi udělala radost tím, že bys nás, ateisty, neušlapala! Vlastně tím přiznáváš, že slušný člověk zůstane slušný i bez Boha, tedy to, co tu dávno tvrdím... tedy ne víra, ne Bible, ale člověk sám. Nebo jsi ty, ve své ateistické éře ušlapávala stařečky a stařenkám rvala vlasy? (promiň, zase jsme u tématu, které jsme už opustili)
21.08.2012 - 14:41Vladan: Já nevím ,jestli by se věřící utrhli ze řetězu, někteří možná ano...já osobně bych hledala asi jiný smysl života..ale asi by zůstal ten základ být užitečný, pomáhat slabšímu , já nevím ...já bych se asi neutrhla, protože si myslím ,že dodržování určitých zásad pomáhá člověku před citovými otřesy...a za druhé já osobně neodpovídám....mohla bych jim doporučit, aby nedělali to , či ono, ale nevím , jestli by mě poslechli...víra , pokud to myslíš upřímně ti dává i jakýsi životní styl..asi bych ho neopustila, ale pod tíhou přítomného okamžiku možná...třebas bych se nechala svést na cestu " hříchu " :)))))) Opravdu netuším .
21.08.2012 - 14:33taron: Dejme tomu, ale povídka je o tom, co by se stalo, kdyby Bůh odešel. Píšeš: Jak by to teda bylo bez Boha? a odpovídáš si: zlí lidé by .... proto se ptám, jací lidé? Bývalí křesťané? pro ateisty odchod Boha neznamená vůlbec nic, není důvod, aby se kvůli tomu utrhli z řetězu.
21.08.2012 - 14:18Vladan: Ne..tak to nemyslím, hlavní myšlenkou je pro mě to ,že se nemusí čekat na to až Bůh odejde...hrůzy se dějí teď...a myslim , že nevěřící mají blíže k tomu ubližovat schválně, protože si myslí , že žijí jenom teď..a po smrti už nic nebude ..
21.08.2012 - 11:26taron: V "ateistické" zemi jako je Česko by si odchodu Boha většina lidí vůbec nevšimla. Nic by se pro ně nezměnilo, takže pokud si myslíš, že "zlí lidé by naprosto ušlapali ty slušné..", tak by se ti zlí museli rekrutovat z křesťanů. Tak to myslíš?
21.08.2012 - 10:43Hm...vidím ,že nikdo nekomentoval...je tu tolik krásných věcí, cos napsal..zajímavě podané..jak by to teda bylo bez Boha ? Nevím...já si to nedokážu představit...myslím , že zlí lidé by naprosto ušlapali ty slušné, ale děje se to i dnes...zlo prostě je svým způsobem silnější..je to ten boj o koryto..silnější vyhrává...ale to se přece děje i dnes....? Na co čekat až nebude Bůh...i dnes si spousta lidí a nejvíce nevěřící myslí, že když nebude nic po smrti, tak si musí utrhnout teď, za tohoto života, co nejvíce a užít si a je jim jedno , jestli druhého okradou, zabijí, hlavně, že oni jsou v poho...jenže..Vladane..takto právě myslí nejvíce..teda já si myslím ,nejvíce nevěřící...nevěřící nemají v co věřit, nemají proč věřit v dobro...já věřím v dobro a v odplatu, spravedlivou odplatu pro " zlo" ...samozřejmě musím přijat i já svou odplatu, pokud si nějakou zasloužím , jako že ano...každý děláme chyby...proto bysme měli být všichni " potrestáni" Jenže je tu to , že za dědictví našich otců a rodičů nemůžeme...takže ...takže..už bych se zase dostala, kam nechci...promiň...jo , líbí :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Den, kdy jsme zůstali sami ze sbírky Doteky Bohů (4) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Daně a zase daně, kol nich se všechno točí…(1)
Předchozí dílo autora : Farmář ze sbírky Doteky Bohů (3)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
samiVdavu řekl o Umouněnka :Slečna s šikovnou prací s jazykem a organizátorskými schopnostmi. Pořádá své literární večery a ráda se účastní literárních čtení. Naživo velmi příjemná osoba.
