Po dlouhé době... nekřičím, nebrečím. Žiju a šeptám...

„Je suis avec toi - Jsem s Tebou..."

Crede ut inteleas... (Věř, abys porozumněl) Ve víře je síla, ve víře je moc... Tak věřme...všichni...i ty...

Je těžké najít někoho, s kterým souzníte. S kterým i když je ticho, slyšíte(slabounce), jak vaše srdce rytmicky vyťukávají melodii. Každý má svou, každý má jinou, ale když se spojí, tvoří harmonii... A až ho najdete, už nikdy nezavírejte víko od klavíru...

Každý má právo volby. Každý má šanci. Já i ty...

I pohádky mají smutné konce... A nejsou proto pohádky? A čí smutek není spravedlivý. A kdo je soudce neviny?

„Tak nech už toho…už mě to unavuje. Donekonečna se hádat. Copak nevidíš, jak tím trpím,“ řekla a další kapky slané vody se jí spustily z těch jejich kaštanových očí. Zdědila je po otci. Stejně jako tu svou horlivost a přílišnou upřímnost. Ani nevěděl, co na ní kdysi miloval více. Teď však byla otázka jiná. Miluji ji ještě vůbec…?

žádná není...

Jen v tichu přečíst a v duchu se usmát....