Chci šeptat

Myslím, že není potřeba mne podezřívat ani osočovat z toho, že nejsem schopna jít do hloubky, a to ani v tom případě, když si dovolím se pozastavit nad mluvnickou nedostatečností či se podivit nad nějakým slovem, v tomto případě tvým novotvarem - prostě mi tam s prominutím nesedlo, ale to je věc názoru, hlavně když ty víš, proč tam je. A proč tam je?
Nechci se opakovat, protože jsem to už dnes psala jinde, ale právě že jinde, ale mohla sis všimnout, že se nezaobírám pouze formálními a mluvnickými záležitostmi.
A jen tak mimochodem: ten, kdo se zastal tvého práva tvořit novotvary, byl jayjay nikoli Yarrod:-)

....

Přesně tak... Yarrod, děkuji za zastání... opravdu tam mám to slovo přesně tak, jak chci... ale to nepochopí ten, kdo to v tom nehledá....
Jinak.... Eliško....studuji 4. rokem magisterský obor Český jazyk a literatura a opravdu nepotřebuji přednášku o dokonavých a nedokonavých slovesech. Troufám si říci, že tuto látku zcela ovládám. Otázkou však zůstává, zda Ty nepotřebuješ přednášku o odpoutání se od formální stránky díla a snaze jít trochu do hloubky... Každopádně to nechám již na Tobě...

*nemění

Eliška Vobrubová: Vstanout je novotvar. Neberme básnici možnost tvořit nová slova. Ona určitě ví, proč ho tam má právě takto. Jinak. Že?

Vstanout????
Pokud je mi známo, existuje sloveso vstát (dokonavé) nebo vstávat (nedokonavé) - ve smyslu zvednout se, postavit se na nohy. Jiné je stanout - může znamenat též postavit se, ale v jiném slova smyslu - (například stanout v čele nějakého hnutí) nebo zastavit se (například stanout v němém údivu, stanout před obrazem).
Vstanout je podivný a nesmyslný hybrid, a nic na tom neměni fakt, že se s ním můžeš setkat v novinových článcích.

Yarrod: Jejda, děkuji moc za tak krásnou kritiku. No...co říct... snad se teda nepleteš :-)

Plyne to tak přirozeně, což se mi často u podobného typu poezie nestává. Respektive často mi to příliš jako poezie nepřijde... Ale tohle má duši. Líbí se mi hříčky se slovy a tak dále... Hlavní totiž je, že víš, o čem píšeš a má to pro tebe význam (snad se nepletu)

Právě si říkám, že to a žádné my... To opakování... Mi z nějakého důvodu připomíná Havrana. Výborně.

Já a ty - nikdy my ... my je hrozně ošemetný a zrádný slovo... Někomu přijde sladký jako med a jinému zas jak šibeniční provaz, který nepovolí.
Zasáhla - hezká.

Matttyna: Děkuji MOC :-) Tady to, co jsem tu všechno dala, jsou stará díla.... Dnes už bych to napsala asi trochu jinak. Kdybych psala.... :-( Ale určitě, jak říkáš... Ta poslední sloka má pro mě největší význam a jsem ráda, že jsi to vycítila.

Nejvíc se mi líbí poslední sloka :-)...je celá hodně o Tobě, a to je fajn...nepotřebuješ žádné přehnané metafory, řekneš to přímo...