„Tak nech už toho…už mě to unavuje. Donekonečna se hádat. Copak nevidíš, jak tím trpím,“ řekla a další kapky slané vody se jí spustily z těch jejich kaštanových očí. Zdědila je po otci. Stejně jako tu svou horlivost a přílišnou upřímnost. Ani nevěděl, co na ní kdysi miloval více. Teď však byla otázka jiná. Miluji ji ještě vůbec…?
přidáno 16.05.2011
hodnoceno 2
čteno 1218(13)
posláno 0
Pršelo,

když se viděli poprvé.

To nejspíš Bůh
štěstím plakal…

říkávali s oblibou.

Ach, jak je tomu dávno.




I to listí

už párkrát změnilo

svou barvu.




A když k nim otec mluvil,

říkal tato slova.



„Láska je shovívavá,

dobrosrdečná.

Láska nezávidí.

Láska se nevychloubá, nenadýmá.

Nedělá, co se nepatří.“




A co se patří

a co sakra NE?

Kdo to určuje?

Bůh?





„Nemyslí jen a jen na sebe.

Nerozčiluje se.

Zapomíná, když jí někdo ublíží.

Má zármutek, když se dělá něco špatného,

ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy…



A v této lásce já vám žehnám.“



A zažloutlé listí

se stále snáší

na zem

a

možná

ještě níž…





Jednou někde četl, že

„I Bůh má svoje peklo.

Je to jeho láska k lidem...“

Podíval se do těch kaštanových očí,

v kterých bylo dneska

tolik zloby…



Ano!

I Bůh má svoje peklo…


Miluji ji…
přidáno 18.05.2011 - 17:25
líbí;) jenom si ji musím přečíst víckrát, já už jsem zvyklá jenom na ty moje miniatury:)
přidáno 16.05.2011 - 19:57
líbí se mi :) a nejvíc "I Bůh má svoje peklo" ;) super

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Jak je snadné (s)milování... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Nepochopená komedie
Předchozí dílo autora : Tóny doznívají...

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming