Krásná poetika, pohladila.

Moc pěkné a pravdivé.

Ale líbí.

Jednoduché

Libí.

Psavec: Dlouhý nesouhlasný komentář? Smažu celé dílo a strčím hlavu do písku jak Irenky pštros. Takhle se toho poklidného mezigeneračního dialogu nikdy nedočkáme. Nikdo ti tu nenapsal, že jsi starej vocas a píšeš bezobsažný sračky. Nowiš začal diskuzi dobře. Fakt to mohlo být ještě zajímavé, rozebírat rozdíl mezi lesbičkami a lesbami.

Miňko : děkuji Ti moc !

Psavec : přesně, souzním s Miňkem, ano souhlas !

Milane, bývalý štábní nadpraporčík - já (dnes už vyřazený ze zálohy) Ti uděluje pochvalu před nastoupenou jednotkou. Básničky nemaž, šlapej na kuří oka, má to smysl. Píšeš po svém a píšeš dobře - řemeslo ovládáš. Jestli se potrefená husa ozve, je to problém té husy a ne Tvůj problém. Netřeba být poplatný době, ideologii, módním názorům. Navíc, co jsi napsal ( s humorem) je hořce aktuální, globální, smutné.

Tak v tom je opravdu hloubka a smysl...

Psavec : Milánku, dotknout se něčího citlivého místa je často jako šlápnout na minu. Stává se to.

Hanulka: Děkuju moc, tu minulou básničku jsem smazal, asi jsem někomu šlápl na kuří oko.

Psavec : moc pěkná, povedená ! To sedí, Milánku.

Psavec : ano, také jsi to hezky napsal, díky !

Výstižné.

Hodnoty, které jsme dostali musíme předat dál.

Mlčeti Zlato : napsal si to krásně a výstižně, děkuji !

Jen dávat dál, co jsme dostali a jestli to vůbec dokážeme. Celoživotní dluh a vděk.

Miňko: Ani ne, promiň. Tentokrát sedí rýmy, ale vázne smysl. Proč "v nebe", a ne "v nebi"? (Já vím, že kvůli rýmu, ale smysl to nedává.)

Hanulka: Díky moc.