Kdybych nevěděla, že jsem beznadějnej patlal, tak bych si myslela, že jsem to napsalá já ve spánku...protože jsi právě popsala přesně moje pocity, některých nedělí, pondělků, úterků a dnů co následují...jsem ráda, že v tom nejsem sama:))

Mi to připomnělo, jak se Garfield dívá na pavouka na stole, v ruce drží noviny, že ho zaplácne a pavouk povídá: neboj já nejsem jedovatej..a Garfield na to: ale seš hnusnej! a zaplácne ho...těch pavouků, o kterých píšeš ty, je mi prostě jen líto, nic víc, nic míň

Jo, jo, vše s časem podléhá neustálé neustálé proměně....

ten konec je krásnej, kouzelnej, moc pěknej :)
celý je to zdařilý
a myslím že Ti rozumím...
a klavír? jů :) ten bych chtěl taky ;)

ujetější úvahu jsem asi ještě nečetl :) tedy, kromě těch svých :)
ale jo je to dobrý, taky děkuji ...i za 2, 4, 5, 6 :o)

A H O J

Nádherná personifikace, envím, co k tomu víc říct...

Trochu mi to připomíná elfštinu...;-)

Tak to mi vyrazilo dech. Čekala jsem, co se z toho vyklube a moje očekávání bylo naplněno měrou vrchovatou. Na tak malém prostoru a tak silnými výrazovými prostředky, možná by nebylo naškodu trošku si pohrát s formou...aby byla gradace dokonalá. Ale i tak opravdu podařená miniatura.

Je to dobrý! A ten překlad je skvělej...ten se povedl...

je to drsná realita...jo je to dobrý.

Pokrm

Není touhy bez příčiny
život buší na dveře
smrt rozdělí nám naše viny
v troubě chládne večeře

pokrm láká
pokrm voní
nebe smráká
nebe slzy roní

plno darů přináším
plno chutí znám
chlapec hvízdá melodii
chlapec bere si co mám

pokrm láká
pokrm voní
nebe smráká
nebe slzy roní…

nádhera, prostě on the road, ale bez Kerouaca, jenom sama ve své realitě. Zbožňuju cestu, ne proto abych někam dojela, ale pro ten samotný pocit z cesty, ale než autová jsem vlaková, jet vlakem, když se ráno rozednívá a krajina se míhá a pražce zpívají...jo.

... je opravdu silna... tleskam.

jo, fotka... opravdu dobra... vzpomnela jsem si na nekoncici cesti do Svedska... probouzeni v aute za jizdy... kolem les, dlouha nekolk tisic kilometru dalnice... trocha nejistoty a bezmoci...

jamalalicha paprťala. ;-)))))

ano, ten vliv fotky - proto jsem dala na Literu odkaz sem..bez té fotky to totiž není ono, ta mne velice inspirovala, díky díky tvůrci :-), který zachytil tento kouzelný okamžik na cestách
Valemart: ano, cesta je výzva :-)

Teď mě napadá, že bych se to mohla naučit a až mě budou lidi štvát hloupejma řečma, tak na ně spustím vesele a radostně toto......:-) aby si uvědomili marnost svých slov, což si stejně neuvědomí (mám na mysli pro mě konkrétní osoby:-)

Sice to nepřeložím:-) Ale je to kouzelné....Hlavně proto, že KAŽDÝ si tam může najít to, co sám chce... někdo radost někdo smutek.... Já tedy radost, takovou jakoby radost lehce poťouchlou radující se z toho, že nikdo neví, proč se raduje.... Ale ta báseň na mě působí velmi pozitivně. Prostě takové zaklínadlo. Skvělé, a proto oceňuji... a klidně více takových básní

kouzelně rozervaný, má to svoji atmosféru.

Nádherná fotka. Tady je přímo kouzelně navozena atmosféra a mohu upozornit, že to samé na Literu je vlastně zcela jiné dílko. tady je vidět ten vliv fotky. Tam jsem to bral jako básenku po celodenním putování a tady jako ranní, velmi časnou poezii probouzejícího se dne na cestě.