:) to slovo zarim pěkně září z toho textu :) tady se mi to zvýraznění zamlouvá. i když ta změna vělikosti písmaa by nemusela už být.

Rozhodně to není špatné, ale hodně opakuješ slova a vracíš se ve větách k tomu, co jsi už řekla. Tak je to trochu uspěchané, trošku bych si pohrála s tou první částí ( možná by nebylo špatné trošku více charakterizovat hrdinku např. píšeš, že celé hodiny přemýšlí o sobě a pak najednou střih na denní dobu a o čem hrdinka přemýšlí, se nikdo nedozví a přitom je v tom takový potenciál, který by rozhodně přispěl k pochopení toho, proč je zavřená v bytě a nemůže ven - třeba pomocí flashbacků) a taky trochu zmatené ( kdo je ON a proč je zmíněn velkým písmem) Spoustu věcí není třeba říkat naplno, ale je třeba, aby to bylo z povídky vydedukovatelné...Taky se mi moc nelíbily věty typu radím si..to šlo vyjádřit třeba kurzívou v závorkách a působilo by to určitě mnohem líp. Tohle jsou však pouze námitky vůči stylistice, s nápadem nemám vůbec žádný problém. Teším se na další tvoji povídku. Zatím měj se a směj se. :-)

taková krásně milá.. a ten konec jak pěst do obličeje. nejen 'jenom ať neznám tebe!' ale i to zvýrazněné slovo.

Ulítni...sokolničko;)
je to moc pěkná básenka...*

:)

pěkný,rytmický,dobře se čte a výstižný...líbí

Moc hezká atmosféra...četla jsem Cyrana v překladu J. Vrchlického...je to kouzelné dílo...;)
básnička se mi líbí...je prozaičtější...ale to ji neubírá na kouzlu...
"Ano, jsem z rodu Pierota a Kolombíny" - tohle je překrásné...*

loíbí se mi :) přijde mi hrozně promyšlený každý řádek, jako by jsi do ní chtěl ukrýt co nejvíc. jediné co podle mne trošku kazí celkový dojem jsou ty trojtečky. občas se tam hodí mezery, ale jsou až moc časté. hlavně ke konci

Rozhodně velmi povedené, putuje do záložek

;) chi...

nádhera... :)..... líbí se mi, jak lehce plyne... a dokonce ji i místy chápu, heč :)

Poslouchám. Mluvím: Žiješ a...žiješ, jinak toto nečteš. :)

Moc mi to něco připomíná...
Jinak hezky sepsané neobvyklé téma

;o)))

ano jsme zvláštní druh.. mám o deset let mladšího bratra a stejně starého kamaráda - duševní dvojče... s bratrem jsem se viděl včera, po roce... ?
..je to nějak divné a zamotané...
Jsi upřímná, to je cenné...

Super :-)

Moc pěkná:-)

učím se, učím se, učím se... vážně...

Děkuji za obsáhlý komentář, zauvažovala jsem nad ním a musím říct, že máš v mnoha věcech pravdu.
1. tahle "povídka" vznikla asi před třemi lety, dlouho ležela v šuplíku a teprve nedávnou jsem na ni opět narazila a rozhodla jsem se ji zveřejnit ( to jenom na okraj kvůli možná obehrané pointě).
2. Narážek na život tam mohlo být víc, s tím souhlasím, ale nebyla jsem schopná zakomponovat je tam tak, aby se neztratila pointa
3. S tou peckou v broskvi máš pravdu, taky mi to tam nesedí, takže to zřejmě pozměním.
4.Nicméně díky za tvůj čas a hlavně za námahu. Ne každý napíše konstruktivní komentář.
5.Měj se a směj se.

brrrrrrrrrrrrrrrrrrrr jde z toho mráz... Pokud to fantazie je realistická, pokud realita - zasloužíš na zadek... ale je sugestivní...