Chytám mraky za ocas

Orionka

10.01.2014

básně/život

1296(24)

Ležím na zádech
za okny plují mraky.
a já je chytám za ocas
vznešené koráby
v hlubokém blankytu
když z mlhovin mě vábí hlas.

Chytám je
lehounkým stiskem
palce a ukazováčku
tak lehounkým
že utíkají zas a zas
bělostně čechrají nebe
a mezi prsty protéká
sluneční jas.

Ležím na zádech
za okny plují mraky
a já je chytám za ocas.
Jestlipak tuší
že já chci plout taky
a nemám vzdušnej pas.

Ze sbírky: Snílci

Komentáře (16)

05.09.2018 - 10:27

Orionka

Ginnare: Moc děkuji. Myslím, že je lehce křečovitá celá, zbytečně moc jsem se snažila nacpat myšlenky do formy. Ale vím přesně, z jakého pocitu vznikla, a ten pocit tam pořád je - aspoň pro mě :).

03.09.2018 - 09:30

Ginnare

Krásná...

škoda toho závěru... ten vzdušný pas, působí trochu křečovitě

14.10.2014 - 18:45

Orionka

taron: děkuji, to je dobře :)

14.10.2014 - 17:41

taron

souhlasím s SSS...zábavná až do konce...

15.03.2014 - 17:17

Orionka

Thesssinka: Moc děkuji :).

13.03.2014 - 15:09

Thesssinka

Ta je moc hezká, dýchá z ní velká pohoda

14.01.2014 - 09:13

Orionka

Jiří Turner: Tak to se už těším!

13.01.2014 - 21:00

Jiří Turner

Připojuji se s pochvalou k ostatním...už vím, proč jsem tuto báseň hned nekomentoval, brzy zveřejním báseň Ostrovy včerejší radosti, až si ji přečteš, bude Ti to jasné...

12.01.2014 - 13:51

Orionka

ŽblaBuňka: to mě těší, děkuji :)

12.01.2014 - 00:58

ŽblaBuňka

tak tohle pochválím rád

11.01.2014 - 20:49

Orionka

Zamila: Díky za návštěvu :).

11.01.2014 - 18:43

Zamila

Moc pěkná, líbí :-)