Lenča: Díky moc.

Paráda a skvělý závěr.

Gora: já to taky pořád ještě luštím... ;)

Však je fajn a potřeba se často vyblbnout ;-)

Krásně, upřímně jsi to vyjádřil. Pořád si říkám, jak jsem tolerantní máma a skoro tchýně a pak jednou začas otevřu oči a vidím, jak jim pořád moc uhýbám a umetám cestičku. Už ale celkem dokážu sebe ani je nikam netlačit. Všechno má svůj čas, každý jsme jedinečný a potřebujeme si zažít věci vlastním tempem. Cítím, že se máme všichni rádi, ač to tak vždy nevypadá a co víc chtít...

No, holt jsem ta, co se nechytá:-)

Pěkná, něžně hravá...

skvělá...vlastně jsme jen živé uhlí ;)

děti nemám...někdy , občas, asi tak jednou za sto let...lituju, ale jinak...ufff :DD

No jo ditka povyletaji z hniza.
Malé děti malá starost
Velké děti velká starost

wow...to je divoký :)))

Smysluplně to rozebrat nedokážu. Marnost z toho vane? Mistře pera, pane. Hloubkoměrem měřiti se zde snad může dno, do nějž z bytosti zapadla kůže- pocitů. Kamínek do studny vhozen očekávajíc šplouchnutí člověk bolesti osvobozen.

Zajímavá hra ;-)

Moc povedená :-)

Tohle dílko se ti zatím, dle mého, povedlo nejvíc :-)

Dobrý, zajímavý. Skvělá je "dvanáctina zvěrokruhu...".

Gora: je to šílené... ;))

Koho by to napadlo
v balonu vidět letadlo.
Helium v ohni syčí.
Stopařka dole mává, křičí!
I na červenou balon jede
zastavit, či dát mu směr
prostě nejde. )-:

Gora: No zmuchlanej si připadám, vypranou mám peněženku, při konfrontaci raději suším hubu a aviváž na tvrdou realitu hledám asi marně. Na tohle prášky nejsou. Tohle se pere blbě.

Člověk si má uživat dokut to jde.
A blbnout se má.