Srdce a rozum se někdy nedohodnou.

Líbí se mi.

Dobrý nápad.

Sasanka: Koukám, že se vracíš k skrovnému napajedlu. Rád bych zavlažil tvoje sasanky, Však rumpál schází a vědro děravé, však voda jsem čistá, tím si buď jistá. Jen žába ví, že srdce se mi zahojí.

Jel jsem u nás Martina, tak přišla vhod tvá báseň jako hlavní chod dnešního večera. Ten přednes má dramatyčnost.Dík.

Darmošlap1960: děkuju, mé "nápady" jsou přímočaré... potěšils.

Ziny: i to by bylo možné, váhala jsem mezi "květem" a ornamentem, ten mi připadal méně užívaný, díky.

Psavec: Psavečku, jsi džentlmen:-)

Karpatský: díky, Peter!

Odcházím s inspirací...

Panebože to je jak podívat se do zrcadla o dvacet let zpátky :)

Tak jsem si říkala, že něco takového bych napsala tak v 16-ti, teď jsem koukala kolik ti bylo...na ten věk je to až moc těžké. Nevím jestli tu máš něco z poslední doby,ale zaujala si mě a doufám, že ještě píšeš!

Lenča: díky za opzornění. Pak jsem chyby opravla a některé fráze napsat jinak.

Duše si vždy najde cestu ke světlu. Pouta, okovy na ni neplatí. Jen díky duši jsme bohatí.

Hezké... Letos jsem to s tou rosou taky vyzkoušel...

Hromu moc nerozumím, ale fíkus mě rozesmál. A rozhledna, inu, do nebe se stoupá.

Večer jsi šlápla do vlhkého bláta či sněhu, do rána přimrzlo, že? Pěkné a prosté.

Gora: tak tohle mně nenapadlo. Já si představil ledovou krustu nad stopou.

Věřím, trápení tvé měřím, že srazily se dva vlaky, Hirošima a Nagasaki. Přeji trochu klidu, zhojit rány, nekuchat vinu.

Sasanka: U mě momentálně vede AHA! :-D