na mezera.org jsem za toto "dílo" dostal velice ošklivou kritiku, no možná to není nejlepší věc co jsem kdy stvořil. No kritizujte pisálci :-)

Včerejší noc jsem asi moc přemýšlela...nad smutným osudem některých žen, co znám...;(...Muži by jim měli stát po boku...ale nestojí...bohužel...

Pocity ze sobotního dne...každé vzkříšení stojí kapku bolesti, když se duše vrací z očistce zpátky do svého těla...

Bolest se rodí hluboko v srdci a zrdcadlí se v očích...přilétněte havrani...ať tu mou nikdo neuvidí... /spontální básnička...emoce si dělají co chtějí...ale naštěstí budou mít jen jepičí život/...*

přiznejme si to sami, není vám jich někdy líto?

Ano - ne - ano - ne - ano - ne?

...takhle to nepůjde dál...;( člověk si musí umět odpočinout...i od toho, co má moc rád...děkuji Vám pane Hrabě...Vy jste mě toho hodně naučil...* a taky děkuji všem za podporu...mám Vás ráda...*

mnozí lidé se mě ptají jak jsem přišel ke svým jizvám na zápěstí, napsal jsem toto vysvětlení. Pouze bych dodal k poslednímu "verši" - smutek někdy je a nezmizí :-(

...

...

aneb snažím se nebrečet.... Pro všechny, kterým není zrovna dvakrát fajn... i pro ty ostatní... aby si vážili svého štěstí

...

Beznadějná... a to dnes opravdu jsem... :-) Jenom taková momentovka, výkřik.