Podvečerní fobie

Jsem rád když si v mých básních každý najde to, co on sám chce, ale pokud se ptáš po významu tak ti to můžu rozebrat po slokách, i když mám dojem, že se to nesluší.

Takže první je snad dostatečně výmluvná sama o sobě. Strach z budoucna a vědomí, že se všechno může neočekávaně změnit a nechat nás někde, kde rozhodně nechceme být (volně vyloženo)

Druhá sloka. Poloha, která je příhodná pro člověka, který je z něčeho nešťastný a přemítá co se stalo v jeho životě, že ho to dovedlo až na to místo, kde teď je. A jinak samozřejmě, že to člověku nepomůže, ale upřímně co většina lidí dělá, když se jim přihodí něco nepříjemného či lépe řečeno když se jim děje něco co je ničí? Nechají to být a jdou dál?

Mezihra snad vypovídá dost sama o sobě.

Poslední sloka dokresluje. Obraz oblohy a potom návrat zpět k jednotlivci by měl evokovat tíhu samoty umocněnou skutečností (uznávám - klišé) že člověk je vlastně oproti ostatnímu prakticky bezvýznamný. A slunečnice jsem si dal pro radost ;)

Snažím se do básní klást i víc vrstev, aby čtenář měl prostor pro svoji představivost. Pokud se mi nepodařilo tě upoutat, tak mě to mrzí a snad příště :)

Nevím, co tímhle chtěl básník říci, proto básníci píšou nesrozumitelné volné
verše.

První sloku bych pochopil, ale souvislosti dalších dvou slok nikoliv.
U těch posledních dvou opravdu nevím, co tím chtěl básník říci
a co má společného komín fabriky se strachem, to nevím, snad
aby do něj nějakej horolezec nespad. Nechápu datum. Možná,
aby zahnal strach, vzpomíná kolíkátého je, ale pomůže mu to?
Nikoliv. Já se obrátím na břicho, zavřu oči a spím. Napiš něco
o stínech v obývacím pokoji, jak se v knihovně přes sebe prolínají,
jako v pracovně čaroděje, jen ti na stole chybí černá koule a lidská
lebka do pološera se telmící. A máš z ní strach.

tvoe pravda no.. :-/ degenerujem!

Páni, po dlouhé době něco, co na malém prostoru řeklo úplně všechno.:o) Líbí se mi a vyvolává zajímavé obrazy. Mno, pěkně jsi to napsal.:o)

To je už fakt degenerace tohleto XD Se vidíme celej den a místo abych ti dal přečíst co sem napsal a tys mi k tomu něco řek, tak to dám na net a ty mi sem hodíš komentář XD lol ;)

chudaci slunečnice. :o)

Po dlouhé době něco, co mě dokáže zaujmout nejen obsahem, ale i svými "obrazy"...:) v některých místech by jí slušela ještě větší obnaženost...na malém prostoru není místa například pro tzv. "vycpávková slova" - zpomalují děj, a leckdy se dají nějakým způsobem obejít nebo vynechat...v tomto případě spojka "a"...a posléze taková ta zamýšlející se - vlastně, zatím, vzpomínám - v tomto textu mají podobnou funkci...ubírají na dynamice...
První strofa obrazně maličko zaostává za dalšími, ale zase má lepší melodiku...:)
Nejvíce obrazná je poslední strofa..."v dáli komín pouští kola" - perfektní...i po zvukové stránce..."na oblohu" by tam nemuselo ani být...je to takové zavádějící...kouř vždy stoupá k obloze....ale to je jen detail...:)...
poslední dva verše jsou natáhlé dlouhými samohláskami...dalo by se to zkrátit...zdůraznit..ale to už je jen na tobě...zájmeno "sám" na sebe strhává pozornost...
jsem se to rozepsala koukám...:-D a to se mi v poslední době moc nestává...
poezie je alchymie...a ta tvá má rozhodně potenciál...jen tak dál...*

některý dny jsou hodně těžký ...

hluboká myšlenka :) - a zatím já sám
trhám slunečnicím hlavy. - prostě skvělý