mnozí lidé se mě ptají jak jsem přišel ke svým jizvám na zápěstí, napsal jsem toto vysvětlení. Pouze bych dodal k poslednímu "verši" - smutek někdy je a nezmizí :-(
přidáno 25.10.2008
hodnoceno 5
čteno 1618(27)
posláno 0
Sice pár měsíců

tomu je,

ale stále cítím

jak to bolí,

rozříznu si loket

žiletkou a

plazím se po pokoji, fakt síla.





Dnes jsem v pořádku,

nemám touhu se řezat,

svět je krásný,

lidi jsou svině,

dá se i bez nich žít.





Podívám se na

své ruce

na nichž mi svítí

růžové jizvy,

co poví matka?





Smutek je pryč,

ale jizvy jsou stále

a nikdy nezmizí,

smůla.
přidáno 04.11.2008 - 23:08
pověz mi více
přidáno 04.11.2008 - 17:27
znám pár takových duší, které chtěli fyzickou bolestí přebolet tu duševní...je to smutné...jedna z nich už je taky v nebi...
přidáno 28.10.2008 - 08:56
obzvlášť zvláštní
přidáno 27.10.2008 - 11:40
Smutné
přidáno 25.10.2008 - 20:56
Myslim si, že žiletka a nevzhledné jizvy nejsou řešením...ale to je můj názor...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
mé jizvy : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : nemá název (poněvadž mě žádný nenapadl)
Předchozí dílo autora : opovrhuji vámi modelky!

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming