Ženské

Nikdy se v těch pocitech nevyznám. Neuspořádám. A nemám ráda chaos. City jsou zvláštní. Dělají si s námi, co chtějí. Je jedno, jak moc je člověk inteligentní. Je jedno, co všechno v životě dokázal. Je jedno, jestli uklízíš podlahu, nebo sedíš na nejlepší židli v kanclu a cinkaj ti peníze na účtě. Láska paralyzuje stejně. Ochromí tě pocity. Hezký a pak přijdou ty špatný. Je to jak extáze. Je to závislost. Je to vůně, kdy druhýho obejmeš. Je jedno co víš. Některý lidi neumíme nechat jít. Kdo ví, proč. Tohle co cítím, není strach, z toho, že ji ztatím. Neni to strach, ze bych snad mela ztratit sebe. Je to strach, že ztrácím něco, co jsem nikdy nedržela, ale každá moje buňka v těle věděla, že to hřeje.

Z papírků po kapsách - L.Ch.

Opožděne, ale přece*

...konečně veselá tvorba...

chybí tomu asi všechno, co je potřeba, aby to předalo nějaké poselství..ale to mně teď taky.

-Děkuji-

je to jen má myšlenka, ale stejně to nikoho nezajímá

Tohle je začátek gonzo reportáže o kultuře psychiatrických pacientů. Stojím o zpětnou vazbu.