Samota

Pár dní zpátky jsem si uvědomila, že se možná bojím v budoucnu být sama. Jsme sama už delší dobu, myslím si, že svojí samotu mám ráda, jsem v ní v klidu, ale přišla mi na mysl myšlenka, když tu nebudou rodiče a nejbližší rodina, budu na vše sama, zvládnu to, bude to těžké, jak se s tím poperu? Někdo mně blízký mi poradil, najdi si svojí vlastní rodinu a nebude to pro Tebe taková bolest, až to vše nastane.

Ptám se sama sebe, co když už mi tenhle člověk prošel životem?

Možná to je holka se kterou bydlíte, protože s ní jde vše lépe a tak nějak samo od sebe, těšíte se za ní z práce domů, trávíte spolu veškerý volný čas, umýváte nádobí, ona vaří, vysáváte, ona ráda pere, jdete se projít, jedete na výlet, pak jí uděláte čaj, jak to má ráda, pijete spolu, povídáte si do noci a řešíte hlouposti do rána,usne vedle vás v posteli, uvažujete spolu o všem a přitom o ničem. Najednou si uvědomíš, jak máš ráda její zlozvyky a přivykneš si jejímu stylu.

Uvědomíš si, že měníš názor na děti, kdyby ona měla děti, milovala by si je. Umíš si představit s ní žít a vychovávat děti, být rodičem, chceš, aby to jaký je ona člověk a jak jí vidíš ty, poznaly i ty malý lidičky. Její názor na život, to jakým způsobem ho vidí a vnímá. Protože tyhle všechny krásy v Tobě probudila.

Jenže tahle Tvá spolubydlící Tě nevnímá jako člověka, do kterého by se mohla zamilovat, svěřuje se Ti se svým trápením jako kamarádce, jde jí to popsat všechny Ty věci a bolesti protože právě k Tobě nic necítí a ty víš, že nikdy nepoznáš, jaká by byla láska od ní, jaký by byl sex, i když myslíš, že víš. Jen víš, že by si jí to ráda vše někdy dala.

Čas plyne, ona už není Tvá spolubydlící a Ty o ní nic nevíš, ale stejně když si na ni vzpomeneš, cítíš její parfém, pamatuješ si její smích, když vidíš její hrneček, vzpomeneš si na ní jak z něho pila, nebo právě jak u Tebe usnula a Ty se jí radši nedotkla, aby se nevzbudila, aby vedle Tebe ještě zůstala, nikdy nevyužila situace opilosti, protože si chtěla zažít ten moment doopravdy.

Marním svojí samotu a nebo život tím, že vím jsem Ti dala vše a chtěla dát ještě víc, jen kdyby si to měla malinko jinak a chtěla to přijmout ode mě. Vím, že jsi vše dala ostatním, svůj čas, svoje touhy, svojí lásku, pochopení. Teď už je čas, aby Ti to mohl někdo vrátit.

A já si přeji s Tebou zestárnout i když už jsme o pár let starší, než jsme se poznaly a i když jsi už někde úplně jinde.