Confessio minor

Ležíš na znak a přemýšlíš tiše
o verších, co si mráz na okno píše.

Elegantní a smutné tam maluje rýmy.
Sotva však dají se srovnávat s Tvými;

Slabošské srdce mé mrazí z nich víc –
to Ti mám kolikrát sto chutí říct.

Ležíš na znak a srdce ti buší.
Bolest je klenot, je šperk, co ti sluší.

I když nosit jej zajisté příjemné není.
Můj obdiv máš jistý a bez omezení.

Elixír jsi pro mou světobolnou duši.
Ležíš na znak a smutek ti tak sluší.


° ° °


In tergo iaces et tacite cogitas
de versibus, quos gelu in fenestra scribit.

Elegans et tristis ibi rithimos depingit.
Comparari autem vix possunt cum tuis;

Cor meum magis ab illis congelat.
Hoc ego tibi semper volui dicere.

In tergo iaces, et cor tundit.
Dolor gemma est, ornamentum, quis tibi decet.

Quanquam induere certe non iucundum est.
Certe habes meam ilimitibus admirationem.

Elixir es pro dolor-mundana anima mea.
In tergo iaces, et dolor tibi decet.