Nikdy se v těch pocitech nevyznám. Neuspořádám. A nemám ráda chaos. City jsou zvláštní. Dělají si s námi, co chtějí. Je jedno, jak moc je člověk inteligentní. Je jedno, co všechno v životě dokázal. Je jedno, jestli uklízíš podlahu, nebo sedíš na nejlepší židli v kanclu a cinkaj ti peníze na účtě. Láska paralyzuje stejně. Ochromí tě pocity. Hezký a pak přijdou ty špatný. Je to jak extáze. Je to závislost. Je to vůně, kdy druhýho obejmeš. Je jedno co víš. Některý lidi neumíme nechat jít. Kdo ví, proč. Tohle co cítím, není strach, z toho, že ji ztatím. Neni to strach, ze bych snad mela ztratit sebe. Je to strach, že ztrácím něco, co jsem nikdy nedržela, ale každá moje buňka v těle věděla, že to hřeje.
přidáno 14.01.2023
hodnoceno 4
čteno 300(11)
posláno 0
Hladit Tě do nekonečna po zádech
a milovat každou tu chvíli
Usmát se očima a vědět,
že tady jsme ještě neskončily
Cítit ve vzduchu jiskření,
který jsme zažily

Spojovat tvý pihy a nepočítat je,
jen je
milovat
Všude po nose rozsypaný jako vlčí mák, v polích,
neurčitý a osamělý,
přitom
jeden celek

Je to všude kolem,
cítím, že se to blíží
A já si přeju, ať nám už víc
neublíží (m)

Nejsi na romantický věci a vidíš,
jasně,
co děje se nám dvěma
A já v úžase,
chci vidět i to
víc

Spoutaný duše,
dvě hříšný těla
Mít svobodu a zároveň celej svět,
jsem chtěla

Vedle Tebe

Chybíš mi
A chybíš mi každej den, kdy tě nemůžu obejmout,
nemůžeš za to ani ty a ani já,
ta občasná zlost na to, není nevinná



Nedokážu přestat
A Ty mi tolik voníš


.

.

.
přidáno 15.01.2023 - 16:05
Jiskřící :). Naplněné láskou. Příběhy, které stojí za tu všechnu bolest.
přidáno 14.01.2023 - 08:36
Už ten úvod je všeříkající. Emoce, city jsou myslí tak nepochopitelné a snad právě to je na nich tak fascinující, nádherné a jindy zase způsobuje to nejhlubší utrpení. Tak jako tak - o nich je život, o nich jsme my...
přidáno 14.01.2023 - 06:57
Pěkné.
Jen život protinaji blesky.
Nekonečny spěch,kdy dá tu chvylku vnimat že jme.
Pro krasu života
přidáno 14.01.2023 - 02:39
Minimum lásky je skoro vždy za maximum utrpení.
A časem,kdy na to nahlížím s odstupem,se mi po tom stejně stýská. Myslím po těch silných emocích, protože prázdno je jako chodit po okraji šálku a nahlížet neustále dovnitř.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V kruhu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Uvnitř
Předchozí dílo autora : 4:44

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2024 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming