Nikdy se v těch pocitech nevyznám. Neuspořádám. A nemám ráda chaos. City jsou zvláštní. Dělají si s námi, co chtějí. Je jedno, jak moc je člověk inteligentní. Je jedno, co všechno v životě dokázal. Je jedno, jestli uklízíš podlahu, nebo sedíš na nejlepší židli v kanclu a cinkaj ti peníze na účtě. Láska paralyzuje stejně. Ochromí tě pocity. Hezký a pak přijdou ty špatný. Je to jak extáze. Je to závislost. Je to vůně, kdy druhýho obejmeš. Je jedno co víš. Některý lidi neumíme nechat jít. Kdo ví, proč. Tohle co cítím, není strach, z toho, že ji ztatím. Neni to strach, ze bych snad mela ztratit sebe. Je to strach, že ztrácím něco, co jsem nikdy nedržela, ale každá moje buňka v těle věděla, že to hřeje.
14.01.2023 4 300(11) 0 |
Hladit Tě do nekonečna po zádech
a milovat každou tu chvíli
Usmát se očima a vědět,
že tady jsme ještě neskončily
Cítit ve vzduchu jiskření,
který jsme zažily
Spojovat tvý pihy a nepočítat je,
jen je
milovat
Všude po nose rozsypaný jako vlčí mák, v polích,
neurčitý a osamělý,
přitom
jeden celek
Je to všude kolem,
cítím, že se to blíží
A já si přeju, ať nám už víc
neublíží (m)
Nejsi na romantický věci a vidíš,
jasně,
co děje se nám dvěma
A já v úžase,
chci vidět i to
víc
Spoutaný duše,
dvě hříšný těla
Mít svobodu a zároveň celej svět,
jsem chtěla
Vedle Tebe
Chybíš mi
A chybíš mi každej den, kdy tě nemůžu obejmout,
nemůžeš za to ani ty a ani já,
ta občasná zlost na to, není nevinná
Nedokážu přestat
A Ty mi tolik voníš
.
.
.
a milovat každou tu chvíli
Usmát se očima a vědět,
že tady jsme ještě neskončily
Cítit ve vzduchu jiskření,
který jsme zažily
Spojovat tvý pihy a nepočítat je,
jen je
milovat
Všude po nose rozsypaný jako vlčí mák, v polích,
neurčitý a osamělý,
přitom
jeden celek
Je to všude kolem,
cítím, že se to blíží
A já si přeju, ať nám už víc
neublíží (m)
Nejsi na romantický věci a vidíš,
jasně,
co děje se nám dvěma
A já v úžase,
chci vidět i to
víc
Spoutaný duše,
dvě hříšný těla
Mít svobodu a zároveň celej svět,
jsem chtěla
Vedle Tebe
Chybíš mi
A chybíš mi každej den, kdy tě nemůžu obejmout,
nemůžeš za to ani ty a ani já,
ta občasná zlost na to, není nevinná
Nedokážu přestat
A Ty mi tolik voníš
.
.
.
15.01.2023 - 16:05
Jiskřící :). Naplněné láskou. Příběhy, které stojí za tu všechnu bolest.
14.01.2023 - 08:36
Už ten úvod je všeříkající. Emoce, city jsou myslí tak nepochopitelné a snad právě to je na nich tak fascinující, nádherné a jindy zase způsobuje to nejhlubší utrpení. Tak jako tak - o nich je život, o nich jsme my...
14.01.2023 - 06:57
Pěkné.
Jen život protinaji blesky.
Nekonečny spěch,kdy dá tu chvylku vnimat že jme.
Pro krasu života
Jen život protinaji blesky.
Nekonečny spěch,kdy dá tu chvylku vnimat že jme.
Pro krasu života
14.01.2023 - 02:39
Minimum lásky je skoro vždy za maximum utrpení.
A časem,kdy na to nahlížím s odstupem,se mi po tom stejně stýská. Myslím po těch silných emocích, protože prázdno je jako chodit po okraji šálku a nahlížet neustále dovnitř.
A časem,kdy na to nahlížím s odstupem,se mi po tom stejně stýská. Myslím po těch silných emocích, protože prázdno je jako chodit po okraji šálku a nahlížet neustále dovnitř.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
V kruhu : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Uvnitř
Předchozí dílo autora : 4:44
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Adrianne Nesser řekla o pocitová :slecna pocitova. :) jedna mejch oblibenejch basnirek. hlavne pro tu poezii zivota, o ktery pisee. proste clovek moji dimenze. FREEDOM peAce LOVE