Sci-fi povídka ve formě blogového zápisku, k zamyšlení o tom, jak nové technologie mění společnost a částečně také o tom, jak se s tím lidé vyrovnávají. Štítky: sci-fi; rok 2063; bloger; čtyři ruce; ze života; plastická chirurgie; fyzioterapie; staré dobré časy.

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Jedno slunečné odpoledne ve vědeckém městečku.

Úryvek z nedopsaného kyberpunkového eposu. Tato část byla napsaná jako první. Byla napsána v Kaunasu v Litvě, kde jsem byl se školou.

Tenhle nápad se mi v hlavě uchovat ještě z doby, kdy jsme se v dějepise učili o době před emancipací žen... Muži, třeste se, co na vás vymýšlím!

zápletka se mi zdála, když jsem usnul v autobuse, asi mi ji našeptal duch Stanislawa Lema

Podraz na mimozemšťana.

Vznik?