Myslící stroj

„Pánové,“ oslovil své kolegy nejstarší profesor a pozvednul skleničku šampaňského. „Dneska píšeme dějiny. Na povrchu Marsu přistál první myslící stroj, schopný samostatného výzkumu a úsudku. Je vybaven patřičným náčiním a geologickými znalostmi, které mu vštípil zde přítomný docent Skála. Stroj je připraven dodat nám odpovědi na všechny zbývající otázky, týkající se složení rudé planety, především odhalit, zda tam voda je či ne.“

Položil skleničku a chopil se mikrofonu: „Barrande (tak se stroj jmenoval), zahaj průzkum!“ řekl profesor velitelským hlasem a vypnul mikrofon. „To hlasové ovládání byl skvělý nápad,“ dodal k ostatním profesorům.

Jejich zraky spočinuly na kontrolní obrazovce, kde se kovová paže stroje začala třaslavě probouzet k životu.

Konstrukčně to byl vlastně obyčejný bagr. Akorát na sobě měl obrovské množství čidel a logických obvodů, což ho značně zatěžovalo a prodražovalo. Ekonomické oddělení Kosmické agentury to tiše tolerovalo, věděli totiž, že zpočátku sebedražší technologie je nakonec levnější než zaměstnanci se svými vrtochy, benefity a možností kolektivního vyjednávání. O to se stroje doposud nepokusily.

Železná paže zajela lžící do rudé marťanské půdy a začala ji očichávat senzory. Na kontrolní obrazovce se začaly vypisovat myšlenkové pochody stroje.

„Proč bych měl vlastně sbírat tuhle rudou hlínu? Vždyť jí tu je půl planety!“ pomyslel si stroj. Lhostejně hlínu vysypal a pokračoval v úvaze: „Raději se pojedu podívat na severní pól, stejně mě už od studia zajímá, jaké to tam je.“ A pustil se svým robotickým trpělivým krokem na několik tisíc kilometrů dlouhou cestu.

Ozvala se rána, to nejstarší profesor upustil plnou skleničku šampaňského.

FINIS