Sen o hrdinství.
![]() ![]() ![]() ![]() |
Byla jednou jedna letka. Byli to lidé, kteří bydleli v Rajhradě. A, muž z letky, se jednou v noci probudil a chtěl na zastávku Jundrov, hřiště. Letka brzy ráno vyletěla. Žena, která pilotovala, měla kulatý obličej a krátké tmavě hnědé vlasy. Vypadala tak na čtyřicet, ale chtěla se proletět, tak nebezpečně zvyšovala rychlost a prolétávala kolem kopců.
Když letka dorazila na místo, zjistila, že svět se změnil. Proháněly se po něm různé obří příšery, bořící panelové domy, a také armáda lidem podobných bytostí K, které ale při doteku člověka popálí jako kyselina a při dalším ho promění v sice inteligentní a mluvící, ale nepohyblivý a stroncium potřebující pudink.
To se stalo A. B, druhý muž z letky, pak prohlásil, že A už není člověkem, takže ho už nebudou udržovat při životě. C, další muž z letky, se zatím zkoušel seznámit s mladou K-bytostí, která vypadala jako jedenáctiletá žena. Zjistil, že přirozeně K proti lidem moc nemají, do boje je štvou jejich vůdci. Problém nastal, když si K-dívka chtěla s C potřást rukou na znamení přátelství. C si ruku obalil do bundy a fungovalo to, ale další mladý K mu strčil ruku pod bundu a poleptal ho. Následně C zastřelila stráž (K-žena) a vysvětlila K-dětem, že ten člověk jen předstíral přátelství, aby je mohl zneužít. To však nebyla pravda.
D, obtloustlého muže z letky, pak při pronásledování obklíčila tatáž stráž a nabídla mu, že ho pustí, když pro ně sežene trochu stroncia, helia a dalších látek, které potřebují. D hrál o čas a vyptával se znovu a znovu, co to potřebují, co bylo to druhé, kolik toho chtějí, kde to má sehnat, jak si to má zapamatovat atd. Zatímco jim říkal: „Upozorňuji, že moje umění vás bude stát spoustu času, a čas je pro vás asi důležitý, protože kdyby ne, nevadilo by vám odpovídat na všechny moje otázky,“ zbytek letky uprchl.
Nakonec mu to K sepsali a vystavili mu potvrzení, aby ho ostatní K nezastřelili, dokud to nesežene. D pak šel požadované věci shánět. Setkal se se zbytkem letky. Ta se ho snažila přesvědčit, ať se na K vykašle a bojuje dál za lidi, ale D odmítl s odůvodněním, že K mu dali život, takže on teď bude čestně plnit dohodnuté podmínky, aby si jej zasloužil.
K-stráž to tajně sledovala a žasla. Takto si člověka nepředstavovala. D jim přinesl zásobu stroncia, helia a všeho, co potřebovali, a od té doby spolu žijí K a lidé v míru, jen se vyhýbají tělesnému kontaktu.
Zastávka Jundrov, hřiště
Když letka dorazila na místo, zjistila, že svět se změnil. Proháněly se po něm různé obří příšery, bořící panelové domy, a také armáda lidem podobných bytostí K, které ale při doteku člověka popálí jako kyselina a při dalším ho promění v sice inteligentní a mluvící, ale nepohyblivý a stroncium potřebující pudink.
To se stalo A. B, druhý muž z letky, pak prohlásil, že A už není člověkem, takže ho už nebudou udržovat při životě. C, další muž z letky, se zatím zkoušel seznámit s mladou K-bytostí, která vypadala jako jedenáctiletá žena. Zjistil, že přirozeně K proti lidem moc nemají, do boje je štvou jejich vůdci. Problém nastal, když si K-dívka chtěla s C potřást rukou na znamení přátelství. C si ruku obalil do bundy a fungovalo to, ale další mladý K mu strčil ruku pod bundu a poleptal ho. Následně C zastřelila stráž (K-žena) a vysvětlila K-dětem, že ten člověk jen předstíral přátelství, aby je mohl zneužít. To však nebyla pravda.
D, obtloustlého muže z letky, pak při pronásledování obklíčila tatáž stráž a nabídla mu, že ho pustí, když pro ně sežene trochu stroncia, helia a dalších látek, které potřebují. D hrál o čas a vyptával se znovu a znovu, co to potřebují, co bylo to druhé, kolik toho chtějí, kde to má sehnat, jak si to má zapamatovat atd. Zatímco jim říkal: „Upozorňuji, že moje umění vás bude stát spoustu času, a čas je pro vás asi důležitý, protože kdyby ne, nevadilo by vám odpovídat na všechny moje otázky,“ zbytek letky uprchl.
Nakonec mu to K sepsali a vystavili mu potvrzení, aby ho ostatní K nezastřelili, dokud to nesežene. D pak šel požadované věci shánět. Setkal se se zbytkem letky. Ta se ho snažila přesvědčit, ať se na K vykašle a bojuje dál za lidi, ale D odmítl s odůvodněním, že K mu dali život, takže on teď bude čestně plnit dohodnuté podmínky, aby si jej zasloužil.
K-stráž to tajně sledovala a žasla. Takto si člověka nepředstavovala. D jim přinesl zásobu stroncia, helia a všeho, co potřebovali, a od té doby spolu žijí K a lidé v míru, jen se vyhýbají tělesnému kontaktu.



vaclav-dvorak: Souhlasím, až na ta jména, ta mi tam nechybí. Pokud by se toho někdo chtěl ujmout, rád/a mu k tomu přenechám veškerá práva. Myslím, že tak, jak je, nemá tento text téměř žádnou hodnotu.
Děkuji za komentář.
Děkuji za komentář.

Dobrý pokus, ale chtělo by příběh dopracovat. Vymyslet jména, zápletku - trošku si s tím pohrát. Udělat závěr překvapivější a přitom uvěřitelnější.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Letka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Smysl knihkupectví
Předchozí dílo autora : Captain Cooker: There and Never Back
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Amy.mousse [17], Marthani [14], MysHack [12], senpai [12], problafak123 [7], Monsealla [6]» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX