Prostě pocitovka z mého života

Naděje je a není. Někdy to vypadá, že mě už opustila, zaháním ji od sebe pryč ! a ona stejně zas někdy vykoukne zpoza rohu a srovná se mnou krok.

Vstoupil do jejího pokoje...

Odhliadnuc od toho, že sa mi nepodarilo vymyslieť priliehavejší názov básne a skutočnosti, že mám chuť kričať, ako ľudom drbe (citlivejšie povahy hádam ten výraz prepáčia), občas premýšľam nad tým, aké by to bolo, keby som ho NAOZAJ prepichla... ;))

... aspoň na chvíľku, na chvíľočku...

reflexivní, introspektivní. (kde jsou mí ante a marie?)

... alebo ako veľmi bolí Alzheimer...

no komment...

Jednou večer ... ty víš ...

Mám šancu ho vypátrať??

Skica k pozdějšímu rozvinutí. Kočky se mrouskají a já ohluchla.

Stěhování může být z různých důvodů- nejsou jen věci, ale i vzpomínky ... mnozí co to zažili, pochopí

Napísaná včera 30.7. 2013, cca 22:30 - mala som čas premýšľať...

:)

Raz som niekde počula, že čas je najspravodlivejší. NE SÚ HLA SÍM: TIME IS MY ENEMY!

Už mi z tých karanténnych opatrení naozaj kvalitne šibe...

Co jsme a co si smíme dovolit - co se sluší a nesluší ...jak to je ?

mám absťák a ždímu ze sebe poezii o naprosto neinspirativných věcech. (taky by to mohlo být o pocitu, kdy člověk pije čaj ve svém soukromém koutku a všechno kolem je daleko. a pak vstane, číšník odnese konvičku a čas se rozběhne.) velmi antiklimatická báseň. (ha!)