amatorculist

mám absťák a ždímu ze sebe poezii o naprosto neinspirativných věcech. (taky by to mohlo být o pocitu, kdy člověk pije čaj ve svém soukromém koutku a všechno kolem je daleko. a pak vstane, číšník odnese konvičku a čas se rozběhne.) velmi antiklimatická báseň. (ha!)

casa.de.locos

17.11.2014

básně/život

1114(17)

z konečků prstů
žlutý odér
pouličních světel
lehounká chladná mlha
rán

postava v popředí
záchytný bod scenérie
a stín přilétajících vran
který více žije
coby skrytý pan
co vlčím hlasem
na oresta vyje

vyšívaná drapérie
ztracených poupat
zkřehlých zimou
ve vakuu slova
leonarda cohena

něha lehce dřevěná

minuta ticha za propadlé city
v očích konstelace
na rukou rudé mýty
a
polibky na jedno použití
na chvíli hlavy saní sytí
doušky tajemna
gradace a degradace
bytí

(vzájemná)

Komentáře (11)

16.12.2014 - 16:42

casa.de.locos

Sucháč: To teda je! (Konečně někdo rozumí...)

16.12.2014 - 00:25

Sucháč

Něha lehce dřevěná...mně to přijde jako klídek, přesně tak, jak říkáš...pití čaje v soukromém koutečku...ale jinak i po ždímání toho v Tobě zbylo dost... :-)
Znám to, taky jsem jednu dnes doslova "vyždímal" je to droga, psát básně...

24.11.2014 - 13:57

black.heart

super...

18.11.2014 - 21:23

casa.de.locos

NoWiš: Dík, na závěr jsem obzvlášť hrdá... obsah si nevztahuj, jediné co by se tak vzdáleně vztáhnout dalo je název.

18.11.2014 - 20:46

NoWiš

forma nádherná, obsah si vztahuju, i když bych pravděpodobně neměl... to je blbý... ale jinak se ti fakt povedla ;)

18.11.2014 - 18:59

casa.de.locos

Severak: Vždyť to říkám, protože má absťák. Psaní poezie je návykové.