|
Skica k pozdějšímu rozvinutí. Kočky se mrouskají a já ohluchla.
 04.07.2016 13 1045(26) 0 |
špičky smrků
dotýkají se dna
vinné sklenky
nad smrky plave strach
v mých dlaních léto -
květ který marně pustíš po vodě
a hučí jako osiřelé úly
mlčím
vyměnila jsem poezii
za lásku toulavých koček
a podvečer se topí
v alkoholismu postaveném
na oltář zrzavých slovenek
a básníků dávno mrtvých na syfilis
mlčím
déšť mě nepokropí
vítr nedožene
mlčím beze strachu
a na duši obnažené
vrstvy rezavého prachu
dotýkají se dna
vinné sklenky
nad smrky plave strach
v mých dlaních léto -
květ který marně pustíš po vodě
a hučí jako osiřelé úly
mlčím
vyměnila jsem poezii
za lásku toulavých koček
a podvečer se topí
v alkoholismu postaveném
na oltář zrzavých slovenek
a básníků dávno mrtvých na syfilis
mlčím
déšť mě nepokropí
vítr nedožene
mlčím beze strachu
a na duši obnažené
vrstvy rezavého prachu
08.07.2016 - 14:15Ano, ano, ano, přesně tohle je styl, který ráda čtu, který mi je blízký. Ten závěr je skvělý.
07.07.2016 - 07:46Pro mě je příjemně básnicky rozervaná, jestli se to tak dá napsat, je v n8 splín, alkohol, atmosféra, touha po čemsi, nespokojenost se stavem věci, ale taky balkónová pohoda a souznění, znám takový pocity, u mě by to byla zahradní houpačková, ať žijí poetické duše, tohle se mi líbí, ovšem čtvrtá sloka je nejvíc.
06.07.2016 - 21:09shane:
pít s básníkem je horší nežli píti sám
na dvojí duše padá dvojitý splín
a než se slunko skloní ku vlnám
dvě těla skrývá zeleň rákosin
(ale stejně jsem pila s nowišem)
pít s básníkem je horší nežli píti sám
na dvojí duše padá dvojitý splín
a než se slunko skloní ku vlnám
dvě těla skrývá zeleň rákosin
(ale stejně jsem pila s nowišem)
06.07.2016 - 08:13Jedno staré dobré pravidlo říká: "Nepij víno, jsi-li sám a smuten!"
Znám ten pocit, kdy se smutek snoubí s marnou touhou...
Kdo na dně vinné sklenky pravdu hledá,
když srdce jeho jímá jakýs žal,
zmocní se jej jen nostalgie bledá,
zvláště bude-li ještě píti dál.
Marné je hledat v pití zapomnění,
lépe je čistou hlavu svoji mít,
ať jen si chandra ostré zoubky cení,
vnímej jen krásu a ji nech dál jít...
:-)))
Znám ten pocit, kdy se smutek snoubí s marnou touhou...
Kdo na dně vinné sklenky pravdu hledá,
když srdce jeho jímá jakýs žal,
zmocní se jej jen nostalgie bledá,
zvláště bude-li ještě píti dál.
Marné je hledat v pití zapomnění,
lépe je čistou hlavu svoji mít,
ať jen si chandra ostré zoubky cení,
vnímej jen krásu a ji nech dál jít...
:-)))
05.07.2016 - 18:57V básni vnímám především určité paradoxy - říkáš, že mlčíš, a přece tě slyšíme recitovat; vyměnila jsi poezii za lásku toulavých koček, ale tvůj text je stejně spíš báseň než kočičí vyznání lásky. Z posledního odstavce mám pocit, že tvoje duše by potřebovala nabrousit (odstranit rez) a nalakovat (lak je nátěrová hmota tvořící průhledný, tvrdý, ochranný film).
Jsem zvědavý/á, jak ji rozvineš...
Jsem zvědavý/á, jak ji rozvineš...
05.07.2016 - 18:50slnečnica: Casa.de.locos píše v básních s malým počátečním písmenem všechno. Velké písmeno by ten verš esteticky znehodnotilo.
05.07.2016 - 12:01Vy Česi píšete mená národov s malým začiatočným písmenom? To je pre mňa novinka... najviac sa mi páči začiatok a záver Tvojej básne, atmosféra je skvelá. *
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
balkonová : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : hrdliččiny stesky (přeloženo větrem)
Předchozí dílo autora : prozac
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Martin Patřičný řekl o (ne)známá_firma :Před pár lety literatura přežila i svůj šílený nadbytek, těch, kdo píší, začalo být víc, než těch kdo čtou…ale – došlo k něčemu jinému: Tak dlouho se čekalo, že knihu zlikviduje televize, že knihy a čtení změní čtečky a audioknihy, o internetu nemluvě. Ale njestalo se to. Co se stalo doopravdy? Proměna je v tom, že vyhrály ženy. A vůbec nejde a nešlo o nějaké zápolení či o vítězství. Prostě jen daleko víc žen než mužů kupuje knihy, daleko víc žen čte a dnes myslím že i víc žen píše. Ženy zkrátka převzaly žezlo i otěže literatury a muži se sami odsunuli na vedlejší kolej, mimo mísu. Co všechno se muselo stát a stalo se od těch časů, kdy muži psali skoro všechny knihy a stvořili i všechny ženské postavy, o tom mám pár poznámek pod článkem. Literatura, královna kniha, byla vždycky něčím a nějak „ohrožená“. Teď tedy odkládá brnění a obléká košilku a sukni. Proměna literatury začíná. Co přinese, bůh suď. Nebo spíš bohyně?
