dajaká krize, či co...

kratinká, v polospánku

Název je asi trochu mimo, ale vlastně nevím, jak jinak to pojmenovat. Tísícdvěstěpadesátásedmá písnička s tímhle akordickým postupem...

laciná... muzikantská

Jedno z nejsilnějších míst, které znám... hřbitov židovských uprchlíků z Haliče a Bukoviny. Málokdo o něm ví a málokoho na to nepřístupné místo ztracené v obilí napadne lézt...

reflexivní, introspektivní. (kde jsou mí ante a marie?)

Doufám, že mi Nohavica odpustí ten půjčenej název, ale jinak to pojmenovat nešlo. Inspirováno nedělním skororánem :-)

Nevypadá, ale není o beznaději. Naopak.

dvě krátké poznámky napsané pro sebe

Volným veršem.

mám absťák a ždímu ze sebe poezii o naprosto neinspirativných věcech. (taky by to mohlo být o pocitu, kdy člověk pije čaj ve svém soukromém koutku a všechno kolem je daleko. a pak vstane, číšník odnese konvičku a čas se rozběhne.) velmi antiklimatická báseň. (ha!)

pramálo poetická

moc se dívám na hannibala a moc piju čaj a moc se mi stýská. taková nenáročná.

Tak trochu o mých včerejších pocitech. To "kolik" je tam mockrát... ale prostě to tak chci.

pixličky cigaret jsou vlastně malé osobní svatyňky kuřáků (ale stejně jsem to složila na schodech kostela)