Napsal jsem to dřív, ale jaxi jsem to zapoměl zveřejnit...

Báseň Tamary Janů, která se objeví v připravované epizodě seriálu Ester Krejčí „Schizofrenické konsekvence“. Inspirovaná slovníkem výtvarného umění.

profesní deformace, která člověku krade úsměv ze rtů..

huhuhuhuhu!

já vím, je to blbost

Jedna temnější proměna... Za inspiraci z části vděčím písni kapely Oomph! - Labyrinth...

:)

Život má někdy trochu zvrácený smysl pro humor...

Včera večer se mi nějak jako člověk nechtělo spát, tak jsem popadla bloček, přisponkovala mini baterku a psala v posteli. Začala jsem psát na začátek jednu věc, kterou jsem měla dodělat, a při ní mě napadla ta skvělá idea na pár poetických řádků. Dopsala jsem hlavní práci a vrhla se na realizaci osvícené myšlenky. Sama jsem nevěděla, jak budu psát či tak, jelikož už několik týdnů jsem nedopsala ani jednu báseň, která zůstala v jiném notesu rozepsaná jako všechny díla, vzpomínky v paměti. Kreslila jsem písmenka po písmenku v mém typickém stylu psaní, gumovala, při deletování těch vybledlých slov jsem se náhle cítila zvláštním způsobem tak šťastně, euforicky. Téměř jsem zapoměla na všechen smutek, pesimismus a nostalgii kolem mě. Válela jsem se v posteli od žmolků vygumovaných barevných slov, dělala jsem to, co vždy zaměstnalo moje smysly a mohla jen tvořit a nepřemýšlet. Dosud, když jsem psala, nikdy jsem necítila takovej pocit. Bylo to krásné. Najít dokonalost takhle náhle. Snad nebyla anotace moc dlouhá, předem se kdyžtak omlouvám, pěkné počtení mé hříčky slov :)

cestou na pohřeb