Živote

Hezky jsi to vystihla Am.

krása, ale řekni, co tě drásá

Singularis: tak to je naprosto zajímavý pohled.. nikdy by mě nenapadlo, že to v někom může vyvolat právě tyhle podobnosti :-)

Amelie M.: To mě vůbec nenapadlo. Vlastně o záchranářích skoro nic nevím, měl/a bych to napravit a trochu jejich práci poznat.

Mně se to asociovalo spíš s různými prodavači, kolportéry reklamních letáků, pokladními, recepčními a podobně - tam platí to, co jsem napsal/a. (I když zrovna recepční, myslím, za nikoho vlastně nebojují, takže tam to neodpovídá.) U záchranářů, psychologů, herců apod. to tak nevidím. Tam může mít nespontánní úsměv chválihodný záměr.

Mimochodem, když si někdo zachová chladnou hlavu v napjaté situaci, působí to na mě spíše příznivě.

Amadeo´´: aneb.. někdo to dělat musí.. ;) díky za zastavení amadeo´´

Singularis: tak si zkus představit třeba záchranáře, který dorazí k nějaké nehodě, vidí zdevastované lidi, nechá průchod svým po.citům, začne plakat a v hysterickém záchvatu raději uteče.. místo aby zachoval aspoň dočasně chladnou hlavu, pokud někdo vnímá, tak se na něj usmál, i když uvnitř něj to řve bolestí.. a snažil se mu pomoct.. takových příkladů bych ti mohla dát x.. stále vnímáš podobné lidi, jako podvodníky?

díky ti za pohled z jiné strany :-)

Timothy A. Postovit: díky, tvá návštěva mě těší :)

vanovaso: je to možné, díky van.. :-)

Yana: ano, pohybujeme se v podobném prostředí.. ;) je tam všechno, co jsi zmínila..

I já tu báseň vnímám, stejně jako Yana, ve více rovinách protože tu vlastně nic není řečeno přímo, jen v jakémsi jemném náznaku. Po přečtení mi ale jako první na mysli vytanul marný boj s větrnými mlýny. Nezbývá nic jiného než bojovat, nedat se a nevzdat to. I když je to někdy velmi, velmi těžké...

Nevím, do jaké míry té básni rozumím, ale vím, že v některých povoláních se musí zaměstnanci nuceně usmívat, i když třeba vnitřně pláčou. Není to můj případ (a ani bych něco takového nezvládl/a), ale nelíbí se mi to; myslím, že to musí být hrozné. Takoví lidé, kteří se nuceně usmívají, mi pak připadají jako podvodníci a jsou mi nesympatičtí. A je mi jich líto.

Pak přeji pevné nervy - podařená!

myslím ,že tyto pocity má mnoho lidí, pěkně vyjádřeno...

Hm, myslím že máme podobnou profesi, má několik vysvětlení pro mě tvoje básnička, všechny beru, může to být zoufalství umírajícího, nemocného, ale i syndrom vyhoření

Lenča: díky za zastavení lenčo..

A42: díky ti.. ;)

Síla.

Jo, bývá to tak, na tváři lehký smích... vystiženo.