....

třetí večer po návratu

Jasná záře pod zemí.

Tajemný příběh o klukovi, co měl vize potenciální budoucnosti. Dobrodružné, lehce hororové... (3 akty + epilog, přes 100000 znaků)

Snad Vám v té dnešní době přijde pár vlasteneckých veršů vhod.

Pořád nemůžu přejít k optimismu, tak zase z archivu...

spíš fotobáseň, ovšem nevím jak a kde vložit...

...

Určitě také znáte nějakou tu přemoudřelou osobu třeba z televize.

Ta bezmoc, když odejde někdo vám tolik blízký a vy ho stále vidíte před očima, ale nemůžete ho nahmatat. Ta zoufalá beznaděj, která vás obklopí pokaždé, když si uvědomíte, že už se to nikdy nezmění. Že ač vy ho slyšíte, on už vám nikdy neodpoví a neusměje se na vás jinak než ve vašich vzpomínkách. Ta bolest, když si s vámi vaše paměť hraje nemilosrdnou hru a nechá vás tu hroznou skutečnost stále dokola zapomínat a pak si to znovu a znovu uvědomovat jako by se to stalo poprvé. Neumím to zkrátka přijmout za svou realitu, i když vím, že mi nic jiného nezbývá...

Dadastická báseň. Sepsáno kdesi.