ENGINE

RENE

23.10.2020

básně/život

488(6)

Zmoknut v dešti
Řeší vzniklé neštěstí
Vyhozen do povětří
Ještě tomu nevěří
Už padá dolů
Kusy jeho těla a sprška krve
Už nejsi jako prve
Odsouzen k nebytí
Náhle a bez výňatku

Stojím na okraji okrajů
Sedí jen na krajíčku
Nezaberu místa moc
Utopený v míse nevidouc dno
Zatajen do tajů i do jejich prolnutých okrajů
Rozeběhnut proti zdem
Proti všem
Rozbitý rozkladem
Zatajený nutností
Otevřen nezašit

V jednoznačném ústraní
Zlomen ve čtvrti své poloviny
Už nezní hlasem pevným
Klopýtá ztrácí niť potácí se
Ohnutý sklopený na konci sil
Hledá bod záchytný
Prohledává něco tu musí přeci být
Zvrací poslední potenci
Je už jen stín bez slunce

Někde tam asi je
Klopýtne padá na chladnou zem
Tisíc lidí na něj šlápne jen jeden se ohlédne
Zašklebí se znuděně
Kde je ten člověk
Kam šli lidé
Proč jsou tu jen ti tvorové jim podobni
Zvedám padám ukládám se tiše
V břiše pocit mnoha nezdařených operací
Nevracím se jen se ztrácím
Nakonec i ze společnosti uklizen
Utopený odraz
Kalná voda ukryje tě navždy
Jeho tvář už nepodobna
Fotce vybledlé
Odlesku v tváři vody