...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

...byla jsem sama a bylo mi moc smutno...

Jen taková odlehčená "bleskovka" :D

Prostě jsem tuto báseň přepracovala

Každý má svůj důvod (často podivný, proč se tak věci dějou), své "es muss sein", jak už napsal Beethoven nebo Kundera.

Investuju city do nicoty.

nestěžuju si,jen konstatuju....

Psáno 12. září 2016 v psychiatrické lěčebně.

Vidět tak někdy za ...

úchylně praštěná básnička

.

...tahle vznikla kdysi moc a moc dávno na jednom nádraží .....

Postmoderně naturalistický televizní seriál, devátá epizoda: Koná se oslava "posledního zvonění", na programu je divadelní představení na motivy Medvídka Pú a pásmo recitace a zpěvu. Ester Krejčí však oslavu odmítá. Stránky seriálu: http://ekrejcixf.sweb.cz/

Momentální vypsání z nálady a zklamání.

člověk se nezmění

No, doraziv domů z našeho srazu, napsav první řádky, mi vytanulo na mysli, že tato báseň musí být nezapomenutelná, ale nakonec z ní vzniklo toto. Nespokojeně si to čtu, nic moc poetického, naprostý průměr, o touhách? O tom, že mi něco nezkyslo? O hraní si a nakonec se někomu "oddávám"? Pak mi to došlo. Všichni jsme tam byli, abychom darovali kus sebe druhým... Otevřenost na psaneckých srazech je jedinečná, děkuji všem.

Jen takový lehounký svižný popěvek, co mne právě napadl...