Samota

Úzkost tě dohání k šíleným činům,

už ti nic nebrání odevzdat stínům,

pláčem rozervanou ztrápenou duši,

výčitky vzplanou a srdce buší!

Ráno se vzbouzíš sám komu se svěřit,

ten pocit dobře znám nezbývá věřit,

že jednou přijde den, co všechno zvrátí,

skončí ten hnusnej sen, štěstí se vrátí.

Po tváři slza a na rukou krev,

samotou plíží se záhrobní zpěv.

depresí zesláblej, bez chutí žít,

došly ti síly dál za cílem jít.

nikdo tě tady už nebude krejt,

z každý další zrady chce se ti blejt,

na konci tunelu nevidíš světlo,

a než takhle dál žít to radši zhebnout!