Tak tohle vzniklo při jedné naprosto ulítlé náladě... Prosím o komentáře.:o)

Něco se může jevit obráceně/ěnecárbo tivej ežům es ocěN

...včerejší večer...a dnešní ráno...(snaha o vyjádření TOHO pocitu)

Helenka Vondráčková zpíval kdysi velký hit: písničku "Chytila jsem na pasece motýlka!" Dáda Patrasová pak na stejnou melodii zpívala: "Chytila jsem na pasece žížalu!" A já, vida příšernou říkánku o klíštěti u reklamy na očkování, jsem složil tohle...

Historicko-fantastická prvotina z prostředí starověkých keltů.

Když se bere život jako muzikál, je všechno hned snadnější! A tak mám teď takové období, kdy si k romantickým melodiím skládám svoje texty. Tohle je jeden z nich. Trochu knižní tulácká moudrost...

Trochu nevšední den.

Další pokus o detektivku, uvidíme jak dlouho u něj vydržim. VAROVÁNÍ: Povídka obsahuje hrubá slova, je antiutopická a ještě ke všemu tam není žádná, ale vůbec žádná láska, jak by se taron líbilo.

Pod stínem černým se bílý ukrývá. Uvidět ho můžou jen dva páry očí, očí těch, kteří dokázali vlastním žárem spálit bílé stíny šedých lišajů. Vše splyne v jediný celek vzájemného poznání. Ostatní nikdy neuvidí, co viděli jsme my a nepochopí nic,dokud se nesetkají s vlastním bílým stínem a stínem druhého.

a dýchej se mnou ...

*kdo uhádne mou inspiraci?