 10.01.2010 9 1743(24) 0 |
Bylo mi tehdy asi sedmnáct let, když jsem vlezl do hospody. V kouři jsem spatřil významné posunky mých přátel, kteří mne do toho navedli. Potkáš nové lidi. Tolik příběhů neuslyšíš nikde jinde. Hospoda... to je škola života, kámo, všichni mi říkali. A já, se nechal zlákat. Stál jsem ve dveřích, odhodlán a plně připraven se socializovat. V kapse krabička startek a pár drobáků. Když jsem vstřebal pár nepříjemných pohledů, vykročil jsem k ohnisku všeho vědění – bar. Sedl jsem si, vytáhl cígo a drsně se zatvářil. „Pivo prosím.“ Barman o mě zavadil úšklebkem. „A osmnáct máš, kovboji?“ Ani nečekal na potvrzení a už naléval, zatímco mi několikrát srdce padalo do slipů a vyhupovalo se zpátky někam do krku. Trvalo mi skoro jedno celé pivo, než jsem našel svou rovnováhu. Mohl bych navázat nějaké přátelství, řekl jsem si, obrátil jsem se na spolusedícího a požádal jej o sirky. Pohlédl na mé užmoulané a uslintané cígo, zasmál se a dál mě ignoroval. Ve sklenici, na dně, jsem ve zbytku svého prvního piva koukal na sebe. Kolem mě rušno, živo.
Dnes je venku ladovská zima. Každý je zapadlý ve svých iglů. Ven jít je sebevražda, doma nuda. Co dělat? Potkáš nové lidi. Tolik příběhů neuslyšíš nikde jinde. Internet... to je škola života, kámo, vrčí na mně můj nový počítač. Dnes, jak předtím, odhodlán, stojím na prahu všeho vědění. Co dříve pro mě nebylo dostupné, nebo jsem se bál toho dostoupit, mám hned před sebou. Na tyto stránky můžete jen, když máte osmnáct let. Je vám osmnáct? Ano, ne. Už dávno mi je. A tak je toto ovoce nezakázané. Chce to něco víc, nějaké dobrodružství. Stahuju filmy a hudbu, přihlašuju se k nelegálním organizacím. Ale srdce mám tak klidné, když nikdo nehlídá. Co teď? Jsem omrzlý a zklamaný. A pak se rozpomenu. Jdu k ohnisku všeho vědění – Facebook. Fejsbůk, kniha tváří, kniha života. Jak jednoduché zpřátelení za pár kliků. Váš návrh na přátelství byl ignorován, mi kazí počáteční radost. A zatímco to všude kolem žije, já mám zas před sebou dno sklenky.
To je asi na sebevraždu, říkám si. Obleču spodky, tílka a trička, svetry a jeden kabát. Jdu se probrodit do míst, kde to znám. Útulný nápis Hospoda už na mne čeká. Zvládl jsem to, s tou sebevraždou jsem to asi trošku přehnal. Teď stojím na prahu všeho mého. V kouři sedí mí přátelé a už na mne mávají. Pokyvuju hlavou a přisedám k nim. Něco popijem, pokecáme a po cestě domů postavíme i nějaké to iglů, možná sněhuláka.
Jsme na tom všichni stejně? Facebook, hospoda? Když člověk chce, tak se asi seznámí všude. Jen by mne zajímalo, jak lidi u monitorů postaví venku toho sněhuláka.
Dnes je venku ladovská zima. Každý je zapadlý ve svých iglů. Ven jít je sebevražda, doma nuda. Co dělat? Potkáš nové lidi. Tolik příběhů neuslyšíš nikde jinde. Internet... to je škola života, kámo, vrčí na mně můj nový počítač. Dnes, jak předtím, odhodlán, stojím na prahu všeho vědění. Co dříve pro mě nebylo dostupné, nebo jsem se bál toho dostoupit, mám hned před sebou. Na tyto stránky můžete jen, když máte osmnáct let. Je vám osmnáct? Ano, ne. Už dávno mi je. A tak je toto ovoce nezakázané. Chce to něco víc, nějaké dobrodružství. Stahuju filmy a hudbu, přihlašuju se k nelegálním organizacím. Ale srdce mám tak klidné, když nikdo nehlídá. Co teď? Jsem omrzlý a zklamaný. A pak se rozpomenu. Jdu k ohnisku všeho vědění – Facebook. Fejsbůk, kniha tváří, kniha života. Jak jednoduché zpřátelení za pár kliků. Váš návrh na přátelství byl ignorován, mi kazí počáteční radost. A zatímco to všude kolem žije, já mám zas před sebou dno sklenky.
To je asi na sebevraždu, říkám si. Obleču spodky, tílka a trička, svetry a jeden kabát. Jdu se probrodit do míst, kde to znám. Útulný nápis Hospoda už na mne čeká. Zvládl jsem to, s tou sebevraždou jsem to asi trošku přehnal. Teď stojím na prahu všeho mého. V kouři sedí mí přátelé a už na mne mávají. Pokyvuju hlavou a přisedám k nim. Něco popijem, pokecáme a po cestě domů postavíme i nějaké to iglů, možná sněhuláka.
Jsme na tom všichni stejně? Facebook, hospoda? Když člověk chce, tak se asi seznámí všude. Jen by mne zajímalo, jak lidi u monitorů postaví venku toho sněhuláka.
27.01.2010 - 15:07chapu... je to fejeton, mel sem jej psat do jednoho predmetu... normalne bych tam ten konec nepsal, ale chtel sem aby to bylo srozumitelne pro vsecky, aby jasne vysla myslenka... coz by asi u fejetonu byt melo :) (ciste formalni vec... :) )
27.01.2010 - 13:10je to fakt dobry... ale ten konec se mi zda takovej odtrhlej od celku... jakoze zacatek proste vypravel pribeh, pribeh kterej mi byl svym zpusobem blizkej a libil se mi... ten konec mi nevadi, jen mi to prislo jak z nejakyho casopisu nebo jak nejakej dotaznik, jak se lidi seznamujou... ta uvaha...
jinak se mi to fakt libilo:)
jinak se mi to fakt libilo:)
10.01.2010 - 22:18Povedl se ti, Tome, to určitě. Napsaný je to pěkně. Ale jinak jde úplně mimo mě, asi hlavně kvůli tomu, že na FB jsem alergická a do hospody chodim sice ráda, ale není to to chlapský hospodský posezení, který tady vyjadřuješ. Jinak ale tvejm pocitům rozumim, protože to, co popisuješ, je aktuální a je to všude. Tak třeba to někoho probudí.
10.01.2010 - 21:29tome...ses borec....fakt dobry...takovy veci me bavi...je divny, jak je pro me ted dulezity kriterium, ze me neco proste bavi...zatah si me tam a zaujal...dobry..palce nahoru, sklenky dovnitr..uuuuuuiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii
10.01.2010 - 13:22to co ti hapruje... to že se tě to netýká je vpořádku, žádná věc či myšlenka nedokáže pojmout všechny lidi na světě.
ona ta moje myšlenka bude haprovat hodně lidem. a to je asi dobře. el-slam to řekl asi nejvýstižněji.
co se týče puera. vytvořil si tu nějaké známé, lidi co jej čtou, s kterýma se hádá nebo souhlasí. je to menší komunita, ale stále je to svým způsobem sociální síť. takže ať je puero asociál nebo ne, je v tom zapletený taky, více či méně závislý :).
(mimochodem před vchodem máme sníh odházený. je třeba oddělit od sebe vypravěče a samotného spisovatele :). a to třeba pominu i to, že jsem v hospodě nebyl snad víc jak měsíc :) )
ona ta moje myšlenka bude haprovat hodně lidem. a to je asi dobře. el-slam to řekl asi nejvýstižněji.
co se týče puera. vytvořil si tu nějaké známé, lidi co jej čtou, s kterýma se hádá nebo souhlasí. je to menší komunita, ale stále je to svým způsobem sociální síť. takže ať je puero asociál nebo ne, je v tom zapletený taky, více či méně závislý :).
(mimochodem před vchodem máme sníh odházený. je třeba oddělit od sebe vypravěče a samotného spisovatele :). a to třeba pominu i to, že jsem v hospodě nebyl snad víc jak měsíc :) )
10.01.2010 - 12:27Puero je skoro asociál, takže k seznamování nepotřebuje nic ani hospodu ani internet ani facebook, ale pokud jde o jisté rozšíření pocitu jemuž bylo by se dalo říkati svobodný duch, pak k tomu volí poněkud zastaralejší leč o to spolehlivější prostředky.
Fejeton je pěkný. Jistě se ozve a pochválí ho více lidí se stejným problémem. Jen jedna věc mi tam hapruje. Ty jsi měšťák. Pozadí tvého života je městský živel nad jehož střechami ční Vítkovické železárny. Nuda - sebevražda...toť pojmy změstštělé civilizace. Jako kluk z hor proto oceňuju pravý opak - samotu a prostor a cesty. Takže bych řekl, že nespadám zrovna do kategorie cílové skupiny, pro kterou tenhle fejeton je a o které tenhle fejeton je.
(Mimochodem, pominu-li, že v Ostravě nejsou schopni uklidit sníh z chodníků, je v tuhle roční dobu celkem kouzelným místem.)
Fejeton je pěkný. Jistě se ozve a pochválí ho více lidí se stejným problémem. Jen jedna věc mi tam hapruje. Ty jsi měšťák. Pozadí tvého života je městský živel nad jehož střechami ční Vítkovické železárny. Nuda - sebevražda...toť pojmy změstštělé civilizace. Jako kluk z hor proto oceňuju pravý opak - samotu a prostor a cesty. Takže bych řekl, že nespadám zrovna do kategorie cílové skupiny, pro kterou tenhle fejeton je a o které tenhle fejeton je.
(Mimochodem, pominu-li, že v Ostravě nejsou schopni uklidit sníh z chodníků, je v tuhle roční dobu celkem kouzelným místem.)
10.01.2010 - 12:11každý má něco. asi o tom to je. jen jsem to chtěl dát do nějakého kontrastu, zkonkretizovat to. jsem rád, že vidíš i za to. tvá výtka je asi účelem celého fejetonu. díky za to.
10.01.2010 - 11:48je to hezky a zajímavě napsané třeba to jak popisuješ to v tý hospodě a v to nenaplněné vzrušení na internetu....ale co se obsahu tíče tak si myslim že ukojovat své chtíče v hospodě nebo na internetu je ubohé...proč si vybírat nejjednoduší cestu kterou hledaj ostatní?....svět je zajímavý a zábavný jen pro ty kdo hledaj dobrodružství a zábavu někde jinde než 100metrů od baráku v začouzený knajpě....člověk by měl neustále hledat cesty dobrodružství,hledat sebe sama.zkoušet nové věci a hlavně žít pro život.né přežívat z nudy---nenávidim nudu...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kniha života aneb Tvář na dně sklenky : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pokřivený kříž
Předchozí dílo autora : Zavřenýma očima
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Angelon [17], Zoe [14], Vavrys [13], Jaruska [12], Deer [10], Leonn [3], Dalmet [3], rebarbora [2]» řekli o sobě
milancholik řekl o Sokolička :Jedna z prvních, kteří mě tu svými díly zaujaly. A zájem o její díla i ji samotnou trvá... Osoba, které se můžu svěřit se vším, jedna z múz.. Nikdy jsem nečekal, že bych mohl někoho tak skvělého poznat přes internet. Moc si ji vážím.
