Je to dlouhé, původně jsem chtěl psát snad i román. Skládá se to z pěti částí, ty dvě závěrečné se mi nelíbí, nejspíš je budu přepisovat; zatím to sem dávám tak, jak to je, jestli to přepíšu, dám to sem znovu. Vlastně to sem dávám, jen abych tu něco měl, ale nebojte, dodělám to! Snad si to někdo přečte a osloví ho to...ale velké naděje si nedávám.

... taková večerní rychlovka :)

Nóna na slova: slečna nos housle sukně minuta.

o vztazích, které NĚKDO nebere vážně...

Má oblíbená colour:)

Možná se vám to líbit nebude, ale možná bude.Možná mi věřit budete, ale možná ne.Tenhle příběh je inspirovaný mojí pravou zkušeností.Je to moje durhá povídka, takže snad budete schovívaví :D

No dobře na výslovné přání Peťky, ale pořád je to jen další slátanina, jen na rychlo napsaná. Ale o psancích snad neplatí, je to myšlené tady, v mém okolí.

všude je šedo, tmavo, smutné pohledy, melancholické oči ... tolik nám schází slunce/láska (doplň si sám;))

Skoro jak od Karla Klostermana (vím, že píše o Šumavě, ale ještě jsem se k němu nedostal, četl jste ho někdo? Napsal fakt kvanta tlustých knih. XX řekla, že jeho tvorba bude beztak na jedno brdo. Sympaťák je John Kennedy Toole, autor jediné knihy Spolčení hlupců, jenž spáchal ve svém autě sebevraždu, protože mu tu knihu nechtěli vydat. (Zavedl si do auta hadici z výfuku). Je to o prodavači párků. No a teď už jsem zabloudil uprostřed anotace. Přes všechny Čechy, Amíky, Francouze atd. jsem si tu včera vypůjčil Zločin a trest od Dostojevskiho, už na druhé straně jsem se začal smát, takže pohoda kniha, jeho skeletuálně laděný milostný příběh Uražení a ponížení jsem odložil asi tak po šedesáté stránce, mám to "doma" (viz, Puerova improvizace 64, to je fajn čtení, doporučuji, náladou mi to připomíná hlavní postavu z Hrabalových Harlekýnových milónů, taky ráda chodila alejí, byla to důchodkyně co se poblila z toho jak jí nasadili umělý chrup, no a tato kniha mi také "doma" leží nedočtena.)). Ztratil jsem se v závorkách.

Malé povzdechnutí...

o mase bez masa.