Fotku jsem sprostě ukradla a upravila Jindruchovi, snad mi to odpustí, inspirovala mě (nejen ta, mnozí poznají).

Vždycky mi někdo říkal, že rodina má bejt na Vánoce spolu. Co je to ale rodina? Spolek lidí žijících v jednom domě, lidi spojený krví nebo ti, co nás vždy podrží? Rodina je pro mě pojem, zahrnující do sebe všechny důležitý lidi mýho života. Tahle báseň neni věnovaná...

Trošku úlet...a možná trochu blbost, ale někomu se to líbilo, tak to sem dávám...

Aneb smutný konec jedné mrchy...

Epitaf.

Ale budu já někdy velká ?!

....

Až se někdy naučím hrát na kytáru, ještě to zhudebním.

Nesnesitelná lehkost bytí? Je to smutné, poetické a patetické? Možná je to o životě! Třeba jsme všichni také listím, dokud nás někdo nesemele do kompostu nebo nespálí! Po zimě vypučíme a narodíme se na jednom stromě, abychom pomalu "dozrávali" a zezeleněli. Po létu přijde podzim a my ztratíme svou zdravou barvu a proměníme se v různobarevnou hromadu popadaných lístku, které skončí na zemi pod stromem. Pak nás někdo uklidí a vše začne nanovo! Je to taky trochu bajka! A alegorie! Vytrhnout své vlastní srdce a dát ho někomu jinému. Pořád něco někomu dáváme, přátelství, lásku, radost, ale i bolest a zklamání! A možná je taky všechno jedno! To jen my lidé se pořád v něčem pipláme a snažíme se najít odpovědi na všechny své otázky! Je to dobře, nebo špatně? Všeho moc škodí... Listí je to jedno, to je, nebo není! Nepřemýšlí, neplánuje, nemiluje a necíti nenávist nebo závist! No jo, no... :-)

... zase jedna dešťová ...

Vím, že je to zase rýmované, ale je to moje starší tvorba :-)

...na pokraji ..

Troška imprese z dnešního běhu :)