|
Vím, že je to zase rýmované, ale je to moje starší tvorba :-)
 12.06.2009 1 1306(16) 0 |
...Pozn.Aut.: Věnováno Andílkovi, který roztáhl křídla a před očima mi uletěl...
Zvukové tóny tlučou mne do hlavy,
jako by se z nebe poslaly.
Bolestí brečím do polštáře,
nad hlavou svítí mi svatozáře.
Narostla mi malá křídla,
a košilka je krásně bílá.
Proč jen musela jsem zemřít?
Proč svět z výšky nebes musím pozřít?
Malá chyba tam dole se stala,
kterou jsem bohužel neustála.
Bude mi láp v kraji říkajíc si nebe,
bude mi líp bez rosy, která studí a zebe.
Snad pak mi bude dáno,
co v životě nebylo mi přáno...
Zvukové tóny tlučou mne do hlavy,
jako by se z nebe poslaly.
Bolestí brečím do polštáře,
nad hlavou svítí mi svatozáře.
Narostla mi malá křídla,
a košilka je krásně bílá.
Proč jen musela jsem zemřít?
Proč svět z výšky nebes musím pozřít?
Malá chyba tam dole se stala,
kterou jsem bohužel neustála.
Bude mi láp v kraji říkajíc si nebe,
bude mi líp bez rosy, která studí a zebe.
Snad pak mi bude dáno,
co v životě nebylo mi přáno...
13.06.2009 - 20:17Snaha byla. Jenže někdy snaha nestačí... A tady by se toho dalo vytknout spoustu. Ohrané téma (i když pro tebe má určitě hodně velký význam), špatné a ohrané rýmy, celková neznělost, taková prvotní jednoduchost. Ale časem se tohle všechno zlepší. Kdybych měla srovnat moje první verše a tvoje dílo, vyhrála bys to na plné čáře.:) Piš dál, jsem zvědavá na proměnu během času...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Bez života... : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Černobíle barevná
Předchozí dílo autora : Nic
