 10.11.2014 9 1318(15) 0 |
Kus špeku pohřbil jsem do mechu,
malou útěchu,
která by spáchala neplechu,
řeku rýmů splavil ve spěchu,
datel zobající do nohy pelechu,
bez dechu otáčím se v povzdechu,
tomu brku v mechu přeju hory úspěchů
O víkendu jsem se nekoupal,
na zprávy nekoukal,
po mrkvi pšoukal,
s duchem svým broukal,
do tebe se soukal
Občas je to těžší než pěstovat duby,
snažím se nebýt na zemi hrubý,
cyp co všechno zrobí,
pro hulení hroby,
težší než přírustek sobí,
osudy obecné osoby,
doby
V žilách ac/dc,
rychle se střídá chuť,
když děda posmrkává,
kde už je ta káva?
To se stává,
většina není pravá,
pak strava nedává,
bezruký ti na cestu mává,
oh, jaká sláva,
upadla mu hlava,
dle starého práva,
špinavá je tráva,
pošlu ti páva,
mocnýho jak kráva,
pak těžko se to vzdává
Po ránu bolí, slavit narozeniny nákupních polí.
Chlápek, co se vylíhnul z kokosu,
snažil se mi taky něco vrazit do nosu,
z plastovýho podnosu,
převtělil se na vosu
Tvářil se žalostněji než předzahrádky fabrik na cestě do Stodu, obličej zbrázděný manželčinými výbuchy hněvu, uši zakrnělé, oči šejdrem, ústa jak koryto vyschlé řeky, krk na pružince z propisky, ramena užší než pánev, prsa by lambádou nepohrdla, pupek, spolklej globus, ohanbí olyslé, pyj rozpitý, zadek jak zeď, stehna bez stehů, kolínka jak vlašáky, lýtka luky bez tětivy, kotníky vpáčené, nehty jak lístky bříz na podzim, kůže flekatá jak nebe plné nachových beránků, vlasy ze zastavárny, knírek jak štětiny z kominický štětky, dech svěží hořící pneumatiky, brada zřejmě zůstala v děloze.
malou útěchu,
která by spáchala neplechu,
řeku rýmů splavil ve spěchu,
datel zobající do nohy pelechu,
bez dechu otáčím se v povzdechu,
tomu brku v mechu přeju hory úspěchů
O víkendu jsem se nekoupal,
na zprávy nekoukal,
po mrkvi pšoukal,
s duchem svým broukal,
do tebe se soukal
Občas je to těžší než pěstovat duby,
snažím se nebýt na zemi hrubý,
cyp co všechno zrobí,
pro hulení hroby,
težší než přírustek sobí,
osudy obecné osoby,
doby
V žilách ac/dc,
rychle se střídá chuť,
když děda posmrkává,
kde už je ta káva?
To se stává,
většina není pravá,
pak strava nedává,
bezruký ti na cestu mává,
oh, jaká sláva,
upadla mu hlava,
dle starého práva,
špinavá je tráva,
pošlu ti páva,
mocnýho jak kráva,
pak těžko se to vzdává
Po ránu bolí, slavit narozeniny nákupních polí.
Chlápek, co se vylíhnul z kokosu,
snažil se mi taky něco vrazit do nosu,
z plastovýho podnosu,
převtělil se na vosu
Tvářil se žalostněji než předzahrádky fabrik na cestě do Stodu, obličej zbrázděný manželčinými výbuchy hněvu, uši zakrnělé, oči šejdrem, ústa jak koryto vyschlé řeky, krk na pružince z propisky, ramena užší než pánev, prsa by lambádou nepohrdla, pupek, spolklej globus, ohanbí olyslé, pyj rozpitý, zadek jak zeď, stehna bez stehů, kolínka jak vlašáky, lýtka luky bez tětivy, kotníky vpáčené, nehty jak lístky bříz na podzim, kůže flekatá jak nebe plné nachových beránků, vlasy ze zastavárny, knírek jak štětiny z kominický štětky, dech svěží hořící pneumatiky, brada zřejmě zůstala v děloze.
11.11.2014 - 15:03taron: Tak to ti díky. Jde zde hlavně o střídání trapnosti s pofidérními nápady, jenž jsem sepsal v lese a cestou domů autem na zadní sedačce v takzvaném výtuhu. Haha. Měj se fajn.
11.11.2014 - 09:04Homér: Fíha, ne, to břicho tě nebolí jako kletba. Za tak úžasné dílo nemůže být kletba. Vono to má šmrnc a smysl ta tvá bášeň ....a třešničkou na dortu je zařazení do básně příroda.
Úžasně, smekám. Líbí, fakt.
Úžasně, smekám. Líbí, fakt.
10.11.2014 - 22:28puero: Neváhej. Před koncem roku ti lidé utrhají ruce. Jediný účinný lék na vaše zoufalství.
10.11.2014 - 22:20puero: To chce svěženku doktora Nuta a když tu není, nezbývá než tu bolest zkusit zaspat. Smrt Vánoce po roce!
10.11.2014 - 22:16puero: Merci, za to že jsi. Pšoukal soukal, normálně z toho mám psychosomatické potíže. Pšoukat, to je nejnechutnější české slovo. Je mi blbě, snad se mi o tom nebude zdát. Nezval byl asi hodně odolnej. Fakt mě strašně rozbolelo břicho, asi bych se neměl vysmívat české poezii, strážce tradice na mě seslal kletbu.
10.11.2014 - 19:11Koko je z kokosu, dáme si do nosu, pro všechny koko (jako)-ty. Nejhorší rýmy mají v TV reklamách. Vymýšlejí je vynervovaní referenti, co nevědí, jestli budou mít zítra ještě zaměstnání, protože mají nařízeno napsat do hodiny báseň na téma, kde se musejí objevit prvky týkající se inzerovaného produktu, včetně toho nevyslovitelného nerýmovatelného jména onoho produktu a to nejlépe minimálně na každém řádku té básně. V nejlepším případě vznikne celá píseň jako: Tak otevři si Jooky a bude ti patřit svět. Jooky nepustíš už z ruky, budeš tančit, dovádět atd.
Poslední jakžtakž reklamní rýmovaná básnička byla u Orion čokoládové znělky co si vzal na starost Ondřej Havelka: Kouzelný ti zazní zvon, když zazvoní Orion.
Rýmy jako kráva-tráva-láva mává jsem našel u velikána české poezie Vítězslava Nezvala. Jako surrealista (daleko předtím než napsal Hymnu Komunistické strany a Stalina) ujížděl na poezii pro dělníky. Byl hluboce přesvědčen, že takový horník, jen vyleze z šachty a zapadne do nálevny, předčítá nahlas soudruhům dělníkům verše. Takže napsal třeba 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Ono sice napsat 52 prakticky stejných básní je docela kumšt, ale už u té páté má člověk chuť tu sbírku odnést do sběrny papíru. Používal rýmy! Aby se zakously lidem do hlavy a nešly vytáhnout. Mimo jiné i krávu-trávu. Lidi ho žrali. Dostával řády, metály, lidé ho do tramvaje nesli na rukou a volali Sláva! Ať žije náš národní básník, básník lidu.
Tak to vidíš. Čím blbější rým člověk vymyslí, tím ostřejšími zuby se lidem zahryzne do života a lidi ho zvěční.
Smrt Krávě-trávě!!
Poslední jakžtakž reklamní rýmovaná básnička byla u Orion čokoládové znělky co si vzal na starost Ondřej Havelka: Kouzelný ti zazní zvon, když zazvoní Orion.
Rýmy jako kráva-tráva-láva mává jsem našel u velikána české poezie Vítězslava Nezvala. Jako surrealista (daleko předtím než napsal Hymnu Komunistické strany a Stalina) ujížděl na poezii pro dělníky. Byl hluboce přesvědčen, že takový horník, jen vyleze z šachty a zapadne do nálevny, předčítá nahlas soudruhům dělníkům verše. Takže napsal třeba 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida. Ono sice napsat 52 prakticky stejných básní je docela kumšt, ale už u té páté má člověk chuť tu sbírku odnést do sběrny papíru. Používal rýmy! Aby se zakously lidem do hlavy a nešly vytáhnout. Mimo jiné i krávu-trávu. Lidi ho žrali. Dostával řády, metály, lidé ho do tramvaje nesli na rukou a volali Sláva! Ať žije náš národní básník, básník lidu.
Tak to vidíš. Čím blbější rým člověk vymyslí, tím ostřejšími zuby se lidem zahryzne do života a lidi ho zvěční.
Smrt Krávě-trávě!!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Lesní : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : stovka za zobák
Předchozí dílo autora : Kokomanská
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
Duše zmítaná bouří reality [17], Asinar van Martinaq [17], Burak [12], Therésia [12], Erma [11], ŠoDO [7]» řekli o sobě
Yana řekla o kmotrov :Jeho nadšení pro věc je tak nakažlivé, jeho projev je tak moudrý a tak plný života, že jsem hrdá na to, že znám kmotrova a že jsme si blízcí, je to pro mě pocta, znám kmotrova- tak zatichlého a tak hlasitého, plného inspirace a bohémského ducha, jo, a je strašně milé když se z něčeho raduje a směje se
