Myslím,že máš hodně podobné nitro mému,když tak čtu tvá písmenka a co s nima píšeš.Někdy je zvláštně zajímavé pozorovat jak jsou si podobní lidé jeden druhému uvnitř sebe.

Vyvolala ve mně vzpomínku, ve zkratce: moje sestra po nehodě na ARU, moje dětství, kdy jsme věřily že každý máme svoji hvězdičku(možná věřím dodnes), a moje přání, aby ta její nezhasla. A nezhasla, sledovala jsem ji téměř celou noc kdy nejvíce bojovala. Povedená báseň.

trochu chladu v letním vedru neuškodí ... ;o)))

Not bad

rozumíme :)))

líbí

líbí

zajímavé. akorát teď nevím, co si o tom myslet

mannaz: lepení cedulek a přímé posmívání jsou mé skutečné prožitky, bylo to asi před 13 lety.

micromys: Promiň, dříve jsem na to neměla čas, teď jsem ho měla dost na dokončení všech svých restů :) Pěkné zakončení, jen mi boj proti nepřátelům připadal vždy najednou až moc strohý :) Jinak se mi to moc líbí a nejvíce dvě poslední věty... Je to její svět a nikdo jí ho nevezme... :)) Paráda :)

Začetla jsem se, pěkně od začátku, a přemýšlím, co napsat.
Esterka se mi zdá na svůj věk (asi 17) hodně dětská. Na gymnáziu už se v tomhle věku moc nepěstuje lepení cedulek a přímé posmívání. Jde se na to rafinovaněji a krutěji.

To je jediná připomínka k obsahu. A vzhledem k tomu, že se jedná o téměř pohádkový námět, tak to vše beru. Přiběh mě okouzlil právě svou prostotou a čistotou. Určitě budu číst dál :-)

Mně se líbí jak popisuješ ty obrazy, které vidí když létá. Stále vnímám po svém. Odlétá od problémů do svého vlastního světa.

To svou poctivoctí ohledně učení mi připomíná mou sestru Aňu. Tu se já taky pořád snažim zkazit aby psala taháky a ona se poctivě učí :-)

těším se na další díl :D

Tahle série mě jistým způsobem fascinuje. V prvním díle jsem si myslel, že by se svým spolužákům mohla pomsít nějakým kobercovým bombardováním. ale teď mi došlo že by se ta atmosféra jakési naděje zkazila příchutí béčkového filmu.

jo mně se to líbí, ten závěr nevnímám doslovně, ale tak že utíká do svého vnitřního snového světa, hezky se mi to četlo

jdu k vodě ;o)))

pěknej konec...

Mně připadá, že se přechod povedl.:) Volný rým má tu výhodu, že tolik neomezuje obrazy. Myslím, že může zvýšit citlivost a hravost, než budeš případně chtít začít opět rýmovat ;) Co se týče sdělení, tak dokud jen kape a ještě nešplouchá, tak je to víc než dobré! :)

... neschováš se, neutečeš ...