Vzduchem bez křídel 8

Maturita se kvapem blíží, dnes studenti píší slohovou práci z českého jazyka.Mají hodinu na psaní na nečisto a další hodinu na přepis na čisto. Ester se honí hlavou myšlenky, nedokáže je utřídit. Neví, co má psát, nic ji nenapadá. Vybrala si úvahu na téma Škola základ života, ale nenapadá ji, co jí škola dala, spíš jí všechno bere, hlavně nervy.
Po dlouhé chvíli, kdy se Esterka snaží ovládnout nervozitu a něco vymyslet, prohlásí paní učitelka, že už je čas na přepsání práce. Ale vždyť Esterka ještě nemá vůbec nic! Zareaguje impulsivně a vyběhne ze třídy. Letí ze schodiště dolů s roztaženýma rukama směrem k venkovním dveřím. V tom zazvoní na přestávku. Esterka se lekne, bojí se, že kdyby teď vyběhla/vylétla ven, někdo by si jí všiml. Takže se zatím schová na záchodě a až zazvoní na hodinu, uteče ven. Jenže už to nestihla, našla ji paní učitelka. Vytáhla ji ven a táhla ji za třídním učitelem. Od toho dostala vynadáno, že si kvůli ní teď nikdo nemůže dojít na záchod. Volá Esterčiným rodičům. To ne! U toho, jak se budou rodiče tvářit, Esterka být nechce! Sebere se a uteče. Venku roztáhne ruce a letí. Letí pryč od žluté budovy gymnázia, přes město na opačnou stranu. Na konci města teče stoka. Esterka letí nad ní, pozoruje tok vody a přeje si s ní plynout. Stoka zanedlouho končí. Tam Esterka spatří oplocený stavební pozemek. U plotu roste husté křoví. Esterka letí kolem něj, přeletí plot a letí přes pozemek kolem rozestavěné tovární haly.
Letí dále přes pole až k vesničce, kde má jejich prateta domek a zahradu. Kdysi tam jako malí s bratrem jezdili. Esterka se zastaví u jedné chatky, kde mají zahrádku s malým rybníčkem. Na něm si plavou kachny. Esterka je chvíli pozoruje a pak letí k chatě pratety. Prateta má velkou zahradu, kolem které protéká potok a za ní se táhne les. Vypadá to, že prateta tam není, tak si tam Esterka sedne na lavičku a poslouchá cvrlikání ptáků. V tom se u dveří objeví policie a záchranka. Esterku naloží do sanitky. Ta se urputně brání, ale není jí to nic platné. Odvážejí ji do psychiatrického oddělení nemocnice. Cestou se dovídá, že sousedé z vesnice zavolali na policii a ti už o jejím útěku věděli, tak nebylo těžké ji najít.
Na psychiatrii Esterka strávila měsíc. Postupně jí zabraly léky, které jí tam dávali. Měla tam dost času, tak se učila k maturitě. Když ji propustili a Esterka šla do školy, měla strach ze spolužáků. Ale ti ji příjemně překvapili. Buď dospěli nebo si uvědomili své chování, Esterka neví. Spolužáci ji však vítají s úsměvem a snaží se ji podpořit. I díky nim náhle věří, že všechno zvládne. Maturitu i přijímací zkoušky na vysokou.
Když šla Esterka ze školy domů, chtěla si zalétnout k jezeru, které loni objevila, ale zjistila, že to nejde. Ztratila svou schopnost létat. Zřejmě je to „daň“ za uzdravení. Mrzí ji to, ale je to holt něco za něco. Už nepotřebuje utíkat od reality, už je ochotna jí čelit, tak už nepotřebuje létat. Ale byly to krásné časy. Však i tak jistě krásné budou. I bez létání.