Dobrá pocitoffka.

bez práce nejsou koláče
a žrát celý dny buchty...z toho je mi do pláče!

Z nitra: slavek: Proto raději na žádné srazy už léta nechodím. Ale není to náhled do mužského světa, je to náhled do určitého úhlu pohledu.

Akaia: priznam se, ze ja taky. Diky za cteni ;-)

Těšila jsem se, až zase něco napíšeš.

Kdybys to třeba tisíckrát napsal "do sloupečku", stále je to próza a ne poezie.

A při příštím setkání to budou nemoci, choroby, bebínka, léky a pořád dokola...

Po přečtení jsem si říkala, kolik ti je let.
Píšeš "kdysi", to je jako bys byl kmet.
A ty seš přitom mládě, jura jakbysmet.
Jinak díky za náhled do mužskýho světa :o)

„dneska jsme oba stejný dřeva/jen s novými letokruhy“ je super.

:D :D krásně vyjádřeny krásy světa, jen kdyby ta civilizace tolik nelezla na nervy :D

Jen povzdech z nesplněneho ,a tolik nadějného přání ..

A tak to v dnešním světě bohužel chodí. A lidé to stále nechápou... silné. Pěkné a smutné. Děkuji

zpracování mě sice nenadchlo, asi bych to více rozvedla...možná použila jiná přirovnání.. (to je ale každému podle chuti) každopádně! myšlenka je krásná a co víc - je důležitá! děkuji za dotknutí se tohoto tématu :)

zapomínaní je největší bolest vyhaslých srdcí

slavek: to sice nechápu, ale díky za přečtení

Jj. Shrnul bych to Švejkovým "Člověk si myslí, že je gigant, ale je hovno kamaráde."

Také se mi stýská po cestování,... bože kdy to skončí

Tato úvaha mě přivedla k jiné myšlence – nakolik je vlastně pro člověka důležité zapadat a co to znamená. V onom „zapadání“ se totiž vlastně skrývají dvě různé věci – jednak je to konformita, tedy dobrovolné plnění požadavků okolí, které následně vede k přijetí jeho hodnot za své; a jednak je to skrytí a nepraktikování svých identit, což následně vede k jejich vymizení či zapomenutí. To je efektivní z toho hlediska, že člověk se o svoji identitu nemusí starat sám – stará se o ni jeho sociální skupina, což je stav velice podobný tomu, jak to funguje v běžné rodině a na co je člověk zvyklý z děství (jen málokdo nezapadal ani ve vlastní rodině). Na druhou stranu, pokud se o identitu člověka skupina stará způsobem, který mu vnitřně nevyhovuje, a stanovuje mu roli, která je pro něj ponižující, nepříjemná a vysilující, je mnohem lepší nezapadat a snažit se být druhým pozitivním vzorem. Pokud to člověk dokáže. Možná, že jsou lidé, kteří nic jiného než zapadat neumí. To je můj pohled člověka, který takřka nikdy nikam nezapadal.

parádní! Díky za ten text, je potřeba si uvědomovat, že všichni dýcháme stejný vzduch, smějem se i brečíme :-)

K zamyšlení.

oslovila mě