Pozvánka na pozorování velryb

„Na pravoboku můžete nyní vidět skupinku delfínů“ hlásal průvodce výpravy. „Jsou velice přátelští a mají rádi lidi. Důkazem je, že vždy plavou k lodím a nadšeně je doprovází.“ Všichni na palubě vytasili foťáky a začal boj o nejlepší snímek. Každý kousek ploutve nad hladinou se počítal. Každý gejzír vody, způsobený výdechem, vařil v turistech krev. Několik fotoaparátů a snad i dětí spadlo v té vřavě přes palubu.

„A teď honem na levobok ! Asi sto metrů od nás plave rodinka velryb“ ozval se opět průvodce a celá posádka přenesla váhu nalevo. Jediný Jack zůstal stát na přídi a tiše se zeptal průvodce: „Opravdu si myslíte, že to těm zvířatům nevadí ?“. „Jako myslíte to, že to tady křižujeme loděma ? Že jim narušujeme páření a ohrožujeme mláďata ?“ opáčil vesele průvodce. Jack na něj nechápavě koukal.

Průvodce pokračoval: „Ovšem že jim to vadí. Víte proč ti delfíni plavou tak blízko ? Jsou to samci, co se instinktivně vydávají proti nebezpečí, aby odvedli pozornost od mláďat“. „Tak proč to děláte ?“ vykoktal ze sebe Jack překvapený jeho upřímností. Průvodce se zadíval na tmavě modré velrybí tělo, pousmál se a pronesl „Protože to sype“. Pak se otočil a šel podat turistům výklad o životě vodních savců.

Jack se vrátil do lodního baru, objednal si gin s tonikem a roztrhal leták s pozvánkou na pozorování velryb na milion kousků.