přidáno 13.05.2020
hodnoceno 5
čteno 706(14)
posláno 0
Zeď
a na ní trubka od vzduchotechniky.
Ta trubka,
říkám si,
tady visí už pár let.
Muselo pod ní projít asi milion lidí
a ona tam prostě
visí.

Lidé pod ní sedí a mluví
a kouří
a občas ji něčím zašpiní nebo postříkají
a něčím poškrábou.
Nikdo si jí nevšímá.
Všechno vstřebává
a nestěžuje si.
Prostě tu je
a rezne.

Nedostává se jí žádnýho uznání, spíš naopak,
a přesto tu pořád je a slouží.
Dělá, co umí
a nikam se nehne.
Ani na chvíli nikam nejde.
Připomíná mi jednu holku.
Je to stejná trubka.
přidáno 16.05.2020 - 09:20
Konec dobrej, tak jsem se smál .. :-)
přidáno 15.05.2020 - 15:00
Ten konec je supr.
přidáno 14.05.2020 - 17:40
Baví mě Tvůj smysl pro detail
přidáno 13.05.2020 - 23:52
Je to úsměvné, ale i smutné. Pobavila i donutila k zamyšlení. Díky.
přidáno 13.05.2020 - 13:26
Ten závěr je bomba. I když poněkud truchlivá.

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Trubka : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Pozvánka na pozorování velryb
Předchozí dílo autora : O pavoucích

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2025 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming