Amelie M.: Díky, jsem ráda, že se mi to popsat podařilo. Ano, nejspíš to chápu, jsou to věci které se zaryjí hluboko pod kůži, někam odkud to nikdy nikdo nedostane. Ač jsem nikdy ve válce nebyla, mívám občas podobné stavy, ale když se nachomejtnu k ohňostroji, panika, strach, pocit, že se musím bránit, že mi jde o život...

popsáno to máš fakt hezky.. i ten jeho ochranitelský postoj.. kdy jí ponechal pocit důležitosti a přitom jí možná zachránil..

Máta: k pocitu, že jsi ve válce.. dodnes, když je bouřka a hřmí, brácha má nepřítomný pohled.. připomíná mu to střelbu.. kolikrát se tam takhle probudili, když bouřilo a bláznili a šli se bránit, než se uklidnili s tím, že se nic neděje..

Amelie M.: Díky ti, za ten pohled z druhé strany. Ono nemusí jít přímo o život, o ten jdem vpodstatě každému z nás každý den, ale ten pocit, že jsi ve válce... v boji...

tohle už jsem četla.. neumím se k tomu pořádně vyjádřit.. snad jen, že napsané je to dobře.. poté, co můj brácha strávil dva roky jako voják v iráku, dokážu si to představit.. oni sice nebyli tak blízko smrti (i když..) .. ale k podobným situacím tam docházelo velmi často..

Severak: Díky ti. No jo, v reálu se třeba snažila až moc :-D

hezky popsáno. Zaujalo mě „Na jevišti jí to šlo líp. “.

Orionka: Moc moc děkuji :-)

Mám ráda příběhy s obratem. Tady to nejdřív vypadalo na ohranou romanci, ale napsanou velmi přiléhavě, fakt jsem tam viděla Delona už o kus textu dřív, než se objevila černá kytka. Pak se to hezky přetočilo, kontrast romantické iluze a tvrdé reality. A pěkná pointa.
Připomnělo mi to film Francouzova milenka, ten si taky hraje s kontrastem vztahů mezi herci a jejich postavami, i kdy zase úplně jinak.

Krásná báseň, obzvláště ta poslední sloka:)!

Singularis: Díky ti.
Ono to školní prostředí tak nějak vyšlo ze samotného tématu. A nad stejnými otázkami jsem se zamýšlela taky a také proč je sama, kde má rodinu, a co je zač ten mlaďoch a co se tam vlastně děje. Zamýšlela jsem se tak hluboce, až z toho vznikl koncept :-)
Já tak nějak všobecně hodně využívám a vyžívám se v popisech (ovšem tedy ne ve stylu Jiráska, samozřejmě). Většinou chci aby divák viděl to co vidím já. Obzvlášť u historických věcí.

Líbí se mi na tom ta myšlenka, jak staří lidé sní o tom, co (by) dělali, když byli mladí, i to, že je to zasazeno do školního prostředí. :-) Skoro mě to nutí ptát se, co se stalo s jejím mužem, že zůstala sama - Opustila ho? Zemřel? Co se týče stylu, připadá mi tam trochu víc popisů než je nezbytně nutné. Asi máš lepší představivost než já.

Orionka: Díky ti moc za komentář. No jo, holomek to je, vlastně všichni si tak nějak nezadaj. Olivier by rozhodně dostal víc prostoru v případném rozvedení do rozsáhlejšího útvaru, stejně jako minulost, která tu byla jen lehce naznačená a text by celkově oživila posunula o nějakou tu rovinu jinam.
Co se týče stylu, máš pravdu, je to klasika, předvídatelná, jednoduše odvyprávěná. Ale zase sám příběh si o takový styl řekl, jak jsi sama podotkla. Neříkám, že ráda neexperimentuji, nepohrávám si (nejčastěji s formou, neobvyklými obraty, rychlostí textu), ale styl obvykle přizpůsobuji příběhu a tomu co tam potřebuji sdělit, jak potřebuji zapůsobit na čtenáře, jeho celkovému vyznění. Pokud mě něco takového nenapadne, držím se ověřené klasiky. (A také povídku jsem napsala před více než rokem a teď už jsem o nějakých pár set nromostran dál, ale přesto si stále myslím, že se za ni nemusím stydět :-))
Každopádně děkuji moc za připomínku, vážím si toho, že čteš i konstruktivní kritiky.

No hezký :). Početla jsem si, i když to bylo tak nějak předvídatelné... líbil by se mi nějaký nečekaný zvrat v závěru, který by ji proti přáním všech přihrál Olivierovi, protože sázka je sázka... prostě z toho ten holomek vyšel moc lacino, o tohle se sázet! :)).
Je to psáno klasickým vypravěčským stylem, který bravurně ovládáš. Ono to k romantickému tématu i k době příběhu hezky ladí. Na druhé straně takhle se psalo už někdy před 200 lety a možná mi tam chybělo něco nového, aby byl větší důvod, proč to číst i dnes. To neber jako kritiku stylu, je skvělý a prostě umíš... jenom mám pocit, že rutinu jsi už zvládla dokonale a máš na to, abys ses posunula výš a prorazila s něčím novým.

Máta: jako jo, věřím, že by se z toho dal udělat román :)

Amelie M.: Díky ti :-)
No jo, miláčci oba, ale věříš mi, že takové rozhovory píšu hrozně ráda? :-D Kdybych jim to dala zadarmo, tak by nebylo o čem psát :-D
Až si budu jednou zase potřebovat vydechnout zkusim to rozvédst do novelky, je tam ještě spousta nevyužitýho potenciálu... a Julien a Olivier jsou dvojka k pohledání vůbec se mi s nima nechtělo loučit :-D

noo, jako joo, plný zvratů, dobrá je :) to já četla pozorněji a únosce odhalila :)) zaujal mě nejvíc asi ten první blok, kde se tak krásně uráželi.. dala bych jim tečku oběma :D i přes štastný konec je tam stejně znát to tvý "tvrdý" vedení, kdy jim to nedáš zadarmo..

pěkný máto.. to je fantazie jako blázen..

Severak: To nic, i to se občas přihodí :-)

Máta: čtu nepozorně a ve spěchu, je to vidět.

Severak: To, že si vyměnil několik tichých posunků s jedním s únosců a pak tvrdil, že jsou všichni mrtví?