Máta: Chromého jelena znám... Ty ostatní dvě ne, ale obávám se, že by na mě byly moc drsné. Já se sesypala už při čtení Malého stromu... četla jsem to kdysi ve vlaku, ze Stránčic do Prahy, a celou cestu jsem brečela jak stará želva, bez ohledu na spolucestující...

Ailin: Ano, nekončí, důvod se vždycky najde. A stejně tak se to netýká jen Ameriky, ještě mnohem méně se mluví třeba o tom, co se dělo v Austrálii. Také jsem toho přečetla poměrně dost, škola malého stromu je užasná, ale víc pod kůži šlo u mě od Cartera Odvedu vás do Siery Madre (příběh Geronima a jeho legendárního útěku z rezervace) Skvělá kniha je taky Chromý jelen. Ale co se týče fakt, jednoznačně vede Dee Brown - Mé srdce pohřběte u Wounded Knee, ale přiznám se, ač jsem hodně otrlá, nedokázala jsem ji nikdy přečíst celou, možná proto, že je to faktografie (ale velmi čtivě zpracovaná).
Můj román (tedy jeho první část) se tu také nejspíš objeví, ale až později, potřebuje ještě nějaké drobné úpravy, které mi vylezly až při tom, když uležel. Indiáni a středověk jsou má srdeční témata :-)
Díky ti a budu se těšit, pokud budeš mít chut :-)

Máta: Tak to Ti moc děkuju... a ten Tvůj román bych si ráda přečetla. Četla jsem dost knih a viděla dost filmů, ve kterých se přímo nebo nepřímo odráží tato smutná kapitola historie, která bohužel zdaleka ještě není minulostí (i v dnešní době vraždí indiány a šamany v Amazonii gangsteři najatí těžařskými společnostmi... :-( ). Knihou, která se mě asi nejvíc dotkla, byla "Škola malého stromu".

Ailin: Díky ti, jsem moc ráda, že se tě dotkl. Střípků není mnoho, přesto je každý jiný a vznikaly v době kdy jsem psala román zasazený do reality kolonizace Severní Ameriky. A také jsem moc ráda, že nejsem sama kdo indiánské války nazývá bez obalu genocidou. Je smutné, že se o tom nemluví, mám pocit že se lidé spíš takovým tématům vyhýbají, nás v Evropě se v podstatě nedotkly a v Amerrice... snad raději pomlčet... a podle mě je to špatně. A tak mluvím, možná spíš křičím, otevřeně, bez obalu, jak sama umím a doufám, že se to někoho aspon trochu dotkne.

Tak toto se mě zase hluboce dotýká, stejně jako předchozí "střípek" ze souboru "Indiánské miniatury"... Jsem zvědavá, jaká mozaika se z těch střípků nakonec sestaví. Genocida původních obyvatel Ameriky je téma, o kterém se málo mluví a málo ví. Díky Ti.

vanovaso: Nelze než souhlasit. Díky :-)

Hezky jsi vystihla,jak cesta života je mnohdy vedena někým,kdo má nesmyslné cíle a ještě je to fanatik,často bez vlastního rozumu,...:-( a pak zbývá než se modlit...

Amelie M.: Díky ti, jsem ráda. A ještě pár jich bude, než vám předhodím rytíře :-D

pro mě osobně jsi velmi dobře zachytila tu bleskovou myšlenku naprosté bezmoci.. tohle mě baví, těším se na další..

vanovaso: Děkuji :-)

až mě zamrazilo...

Orionka: Máš naprostou pravdu, je to jen črta, jen náhled, jeden pohled a k ničemu víc ani 200 slov prostor nedává a tak to mělo být. :-) Věřím, že někoho se to dotkne, zahraje na citlivou strunu, někoho ne, a není to tak špatně. :-) Díky ti.

Je to taková črta, ani nedává prostor na nějaké podrobnější vylíčení nebo příběh, ale i tak toho říká dost. Napsáno velmi pěkně. Obsahem vyznívá poněkud černobíle a naivně, ale to je v daném formátu asi pochopitelné. Na nějaký hlubší zásah je to u mě moc mělké, líbilo by se mi to jako součást něčeho většího.

Amelie M.: Díky ti. Tyhle drobnůstky ani šťastný konec mít nemohou, když stavím na skutečnosti. A neboj dočkáš se, ještě kapitolu a čtvrt a bude hotový :-D

to nemá chybu máto.. krásně zobrazené.. nemám víc, co říct.. líbí se mi to moc.. (na šťastné konce u tebe pomalu zapomínám :))

Ailin: Děkuji ti, i za to, že nevíš co říct. Ten pláč indiánského srdce říká víc než všechny slova. To moje plakalo též.

Ach... vůbec nevím, co říct. Kdyby mě z toho tak nebolelo srdce, tak bych napsala, že "krásné": ale moje "indiánské" srdce pláče. Krásně jsi to napsala.

Orionka: Díky ti. No můj úplně taky ne, proto zůstalo u povídky :-) Ale jop, zkoušet všechno možné je tak nějak v mém naturalu :-)

Zajímavé. Není to můj žánr, ale napsáno dobře. Líbí se mi, jak zkoušíš různé věci :).

Máta.. třeba pozůstatek něčeho dávného? :) kdo ví..