brr.. tve psani funguje.. :-) k tematu se vyjadrovat dnes moc nechci.. dnes zaviram pred zlem oci

Orionka: Děkuji. Ano, máš naprostou pravdu. Nejsmutnější mi na tom přijde, že nejen v případě Indiánů, ale i v tom průmyslovém Německém vraždění si to přímí účastníci ospravedlňují tím, že vlastně likvidovali odpad, co se týče Indiánů, tak zvířata.

Přímo při tomto masakru zemřelo kolem 300 indiánů, nutno ale podotknout, že v táboře, který čítal na 600 lidí bylo pouze 60 mužů, bojovníků a starců, zbytek byl na zimním lovu bizonů, cca 50 mil odtud, takže obyvateli byly z hlavně ženy a děti. Indiáni se nebránili, vyvěsili bílou a americkou vlajku, a šlo o zimní tábor Šajenů a Arapahů, kteří měli zaručenou vládní ochranu a jejich náčelníci se ze všech sil snažili udržet mír s bělochy. Zhruba polovině lidí se podařilo prchnout, hlavně díky tomu, že většina vojáků byla opilá a neukázněná. Oběti byly poté zohaveny. Tento masakr bohužel nebyl ojedinělý, i když se považuje za jeden z nejhorších (zdokumentovaných). :-(

Opravdu hezky napsáno. Tento problém se opakuje celé lidské dějiny, některé jemnější doby a kultury ho prožívají více, jiné nad ním mávnou rukou. Málokdo má odvahu stát se mučedníkem, pud sebezáchovy většinou funguje spolehlivě. Psychické následky jsou ovšem jiná věc... právě ty byly jedním z důvodů, proč Němci za války zprůmyslnili vraždění... Kolik mrtvých bylo v tomhle masakru?

vanovaso: Ano, pradoxy a dilemata lidské společnosti, neustále se opakují a opakovat budou. Musím a moje smrt nic neřeší, nic nezachrání. Mučednictví velmi často není přijatelnou volbou, ale jak s tím dál žít?
Díky ti!

Běhal mi mráz po těle, ale někdy opravdu nemáme volbu, budu hrdina , když se nechám zabít já? , a pro koho? smutné je , že za to rozhodnutí k takovému činu nenesu zodpovědnost já a tudíž ho nemohu ovlivnit, ale i v dnešním světě se dějí paralelní příběhy... hezky jsi to napsala

ŽblaBuňka: Děkuji, to mě velmi těší :-)

Ailin: Díky ti. Ne, neviděla, ani jsem o něm neslyšela, mrknu, díky za tip :-)

Krásné... Viděla jsi film "Strážce snů"? ( http://www.youtube.com/watch?v=JzoYhv9rXlY )

nerad čtu víceslovná díla, ale tady rozhodně nelituji ;o))

vanovaso: Děkuji :-)

Souhlasím s Amélií, pěkné...

Amelie M.: Jop, píšu pořád, jen se k tomu prokousat :-D

Máta: tak potenciál k rozepsání tam je.. jen piš :)

Amelie M.: Díky to moc moc. Opravdu mě těší, že to na tebe tak hluboce zapůsobilo. Abych řekla pravdu, příběh tohoto muže bych jednou chtěla zpracovat i v mnohem větším formátu, původně jsem vůbec netušila, že mě vezme až tak moc. Patří mu jeden z mých připravených konceptů :-)

Máto, to je dokonalý! upřímně.. v tak málo slovech vykreslit takový příběh, to smekám!!! neskutečný.. zapůsobilo to na mě neskutečně moc.. tleskám! :)

Ailin: Tak to se moc těším :-)

Máta: Ano, určitě :) . Jen čekám na vhodný okamžik, až budu mít dost času to číst souvisle v kuse. (Od Tvých věcí je tak těžké se odtrhnout... :D )

Ailin: :-D A každá citlivá duše, která Tvář ustojí až do konce má mou poklonu. Ale je pravdou, že číst o skutečné historii, obzvláště takovéto, a číst komorní fikci je dost rozdíl, to je úplně jiné kafe.
A jen se ještě nenápadně zeptám, dáš se do Prokletých rukou? Jen tak na okraj, informativně, nenutím.

Máta: No, to já chci taky... však jsem dočetla až do konce i "Odvrácenou tvář"! :-D

Ailin: A málem bych zapomněla, jedna z mých oblíbených knih na toto (a nejen indiánské) téma Malý velký muž.
Ano, není to lehké čtení, to rozhodně, ale já mám zase ráda ten drsný, až syrový pohled na věc i když mě obvykle semele, i když u toho křičím, vztekám se, brečím, ale chci to vidět jak to bylo, bez příkras, bez růžových brýlí a dost podobně to mám i u psaní, ale chápu, že to nemusí ustát každý :-).