tak toto je můj první scénář, co od tebe čtu.. musím si dělat poznámky už během čtení a podle toho bude vypadat i můj komentář..
nejsem zvyklá číst scénáře a asi jsem navíc měla začít od začátku, toto je už několikátý díl, dokonce druhé série, jak vidím, tak v tom asi budu mít trošku hokej, což se potvrdilo už při čtení rozpisu postav.. holka, kluk, naprostá míchanice, „dáda“ je asi označení pro rodiče, což bych se asi dozvěděla, číst naprosto od začátku (začátek tu ale teď před sebou nemám, musím se spokojit s tímto a možná o to to bude zajímavější)

narážím na slovo zrozenec.. takže dítě.. taky mi přijde zajímavý dáda fortunát..

u 22. sebevražda (2) mě v kontextu s dějem velmi zaujal obrat - a plakala tam až do konce svého života.

pobavilo mě -

KŇOUR: (s úsměvem:) Ahoj, Astro. Víte, že máme podobné kalhoty?
ASTRA: Podobné? To sotva.
KŇOUR: Ale ano. Jen ty moje jsou větší, mají jinou barvu, víc místa mezi nohama a…

dobrá myšlenka -

ESTER KREJČÍ: Dle mého názoru lze pomáhat jen tomu, kdo o to stojí.

obecně to máš protkané zajímavými poznatky a myšlenkami..

neumím vysvětlit proč, ale zaujalo mě 32. prarodiče, zajímavé.. a báseň tamary janů je bomba :D ty musíš mít fantazii jako blázen :D

přemýšlím nad závěrem - „V některých situacích lidského života nejsou viníci, jen oběti.“ .. tak to jsou slova k zamyšlení.. pokud mám být stručná, tak to vidím tak, že když jsou oběti, musí být vždy někdo viníkem jejich oběti..

zaujalo mě chování radka vůči vinné révě, jeho vysvětlující dopis vlastního chování

tak pokud to mám shrnout, tak mě zaujal ten dějový spád.. sebevražda eriky, změna nikoly macků jak v povahových rysech, tak v přeskoku z dětství do skoro dospělosti.. také báseň tamary a celkově samostatné scény mají něco do sebe, zvlášť myšlenkově.. musím říct, že na to už člověk musí mít něco v hlavě, aby toto dal dohromady.. ač toto není žánr, který by mě kdo ví jak oslovil a stále se v tom dost ztrácím, je to psané tak, že se to „dá“ číst.. a může to zaujmout i lidi, jako jsem já.. asi to nebudu vyhledávat, ale určitě si od tebe ráda něco dalšího sem tam přečtu..

vlastně přemýšlím, že povídka nemá žádný dvakrát hluboký děj a přesto je čtivá a zajímavá.. dle mého to dělá především ten styl, jakým je psaná a charakter obou postav, který vykresluješ chytlavým způsobem.. zvlášť postavu tamary dle mého není zcela jednoduché popsat tak, aby působila důvěryhodně.. celkově se mi povídka líbila.. z komentářů soudím, že je to součást nějakého celku, který si ale čtenář, který u ní začíná jako první, nedokáže dát do souvislosti, proto bych asi na tvém místě pouvažovala trošku nad nějakými vysvětlivkami..

pobavilo mě ministerstvo matematiky

to vzájemné oslovování sester – sestro, a jejich vzájemné vykání si, opět ještě víc děj povídky odosobňuje, velmi mě tento styl psaní zaujal, líbí se mi tvé (zdánlivě) jednoduché popisy, které vlastně vůbec jednoduché nejsou, ač tak působí (teď nevím, jestli mě chápeš, lépe se vyjádřit asi neumím)

opravdu se mi líbí ty tamařiny dedukce ohledně slz, kterými zalévala pahorek ezellohar.. tohle jsou super myšlenkové pochody, něco takového by mě asi vůbec nenapadlo, bavíš mě! :)

PS: jo.. a vedu tamaru v podezření, že je to robot! :))

tady se ti podařilo mě vtáhnout :) jen mi trošku vadí to cizí slovo (extatický), které mi přestává vadit následně ve druhé kapitole, kde se začínají objevovat (pro mne) neobvyklé názvy atp.

taky moc nechápu to, že se děj odehrává v EDDR, když píšeš, že holky jsou z prahy.. vysvětlíš mi to nějak? předpokládám, že je to fiktivní země, ale já, jako nezaujatá a neznalá těchto věcí, v tom tápu.. možná by to chtělo více osvětlit v úvodu

velmi mne zaujaly postavy obou sester.. u tamary zvlášť její neschopnost změny nálad a pocitů, její vnímání běžných fyziologických potřeb.. u barbory zase její neschopnost milovat lidskou bytost.. a naprostou odlišnost od sestry

povídka na mě působí jakýmsi odosobněným a lehce chladným dojmem, nicméně to není myšleno jako kritika.. velmi mě baví..

Severak: Jak už v komentáři napsala Orionka, k nedorozumění dochází ve virtuální komunikaci velmi často. Na vině je jednak nedostatek informací (např. to, že jsi nevěděl, že jim vypadl internet), ale také spousta chybných očekávání - člověk čeká od toho druhého, že ho pochopí a že se bude chovat očekávaným způsobem, ale ona to vůbec nemusí být pravda, protože ten druhý to třeba chápe úplně jinak a pak se zbytečně naštvou, protože jeden nechápe, co vlastně nechápe ten druhý, a tak je velice těžké si to vysvětlit. Nicméně, tvůj příklad s výpadkem internetu se mi líbí.

Mám radost, že to téma zaujalo i tebe, a na tvůj další komentář se těším. :)

K tomu problému "falešné arogance" mám skvělou historku - bavil jsem se přes internet s jedním člověkem. Postupně se situace celkem vyhrotila a můj partner v diskuzi se odpojil.

Už jsem si myslel, že jsem ho tak naštval, ale následující den jsem se dozvěděl, že tu noc jim vypadl internet v celém městě.

Jinak úvaha je to velmi zajímavá, dodám ještě jeden komentář, až se mi téma uleží v hlavě.

Devils_PIMP: Určitě tomu chybí hodně podtémat, jak už napsala Máta. Už při psaní jsem uvažoval o temperamentu, ale dospěl jsem k závěru, že je to opravdu jen zdání a žádný skutečný vliv tam není. (Stejně arogantní může být jak cholerik, který se prosazuje, tak flegmatik, který ostatní názory prostě ignoruje a jedná po svém.) Typologii, o které píšeš ty, ani neznám (nanejvýš jsem o ní možná slyšel a ty názvy mi něco říkají, ale ne jako ucelená typologie).

Asertivita je, pokud vím, naučené, nepřirozené chování, které lidskou přirozenost zakrývá. Mně šlo v této úvaze spíš o to ji odkrýt, proto jsem se asertivitě vyhnul.

Děkuji za přečtení a doplnění. :)

Orionka: Podle mě to "myslím" nemusí vyjadřovat jen jakousi "objektivní relativitu" daného tvrzení, ale může vyjadřovat také to, že si člověk připouští, že se může mýlit, a nabádat druhé, aby ho na jeho chybu upozornili: "Myslím, že 5 + 3 = 7" / "No, ale já si myslím, že 5 + 3 = 8." / "Aha, vlastně ano, máš pravdu.". Pokud člověk řekne jen "Pět plus tři je sedm," spousta lidí to vezme bez dalšího přemýšlení jako fakt. Ale máš pravdu, že to může vyznít i naopak, jako by si člověk počítal podle vlastních pravidel a nechtěl si do toho nechat zasahovat. Asi je lepší to nevyjadřovat a počítat s možností opravy implicitně.

Děkuji za komentář. :)

Máta: Teď si uvědomuji, že jsem před sebou měla vlastně mnohem širší téma, než jsem si představovala. Když jsem začínala, měla jsem před sebou jen tu otázku - "kde se v lidech bere ten pocit" a napadaly mě různé možnosti. Psychologie mě zajímá, ale je to jen jeden z většího množství zájmů, takže o ní vím jen trochu a to, co jsem napsala, jsou všechno jen neověřené spekulace. Možná ta úvaha působí odbornějším dojmem, než by měla...

Přesto velmi děkuji za tvůj komentář. Třeba ty kulturní faktory jsem skoro úplně opomněla a určitě se nad nimi ještě zamyslím (alespoň pro sebe).

Pokud jsou některé popisy zavádějící, je to způsobeno mou neznalostí a omlouvám se za to.

taron: Děkuji, myslím, že slovy "neznalostí sebe sama a svých potřeb a potřeb druhých" jsi krásně shrnula něco, co by si u mně asi vyžádalo několik stránek textu. V každém případě děkuji za čas, který jsi nakonec mé úvaze věnovala. (Nedostatek času chápu, také ho nemám zrovna příliš.) :)

Amelie M.: Je určitě rozumné nechat si takovou úvahu uležet. Těším se. :)

Snídaňový klub mohu určitě doporučit. Není jen o aroganci, ale vlastně o celé jedné generaci formované tlakem rodičů, učitelů a vlastních part.

PrimaDen: V podstatě ano. Inspirováno životem.

Severak: Děkuji. :)

trochu ze života..co?:))

skvělé dílo, mohla by to být hymna UPC :-D

PODLE MĚ tomu chybi doplnit typologie lidi ktera juste hraje svou roli i zde. Pragmatici a extroverti se budou zdat arogantnejsi oproti Sociofilum nebo Analytikum ale to je na podrobnejsi analyzu. Vim ze cilem byla uvaha a nikoli vedecka prace ale jdyz uz jsi se zde do nekterych analyz pustil stalo by za to popremyslet o dalsi. Dale by bxlo dobre rozebrat pojem asertivity.

Velmi zajímavá úvaha, pečlivě zpracovaná, dobře vyargumentovaná. Ani nevím, jestli mi tam něco chybí, to by žádalo podrobnější analýzu. Spíš napíšu, co mě zaujalo. Jak tenká může být hranice mezi zdravou sebedůvěrou a arogancí, někdy je odlišuje jen nedorozumění... ke kterému právě ve virtuální komunikaci dochází velmi snadno. Že arogantní vystupování může být sebeobrana, takový člověk si ve skutečnosti nevěří a skrývá svou nejistotu za výpady proti druhým. A že k pravé skromnosti a pokoře (nikoli k pocitu méněcennosti a z něj vyplývajícího chování) se většinou musí dospět, vrozené tyto vlastnosti nemáme. Krásně je to vidět na příkladu moudrých starších lidí, kteří v životě skutečně něco dokázali a kterým je arogance na hony vzdálená.
Zarazil mě jenom příklad s matematickým výpočtem v části o kategorickém vyjadřování. V matematice je relativizování tvrzení očividný nesmysl, vše je objektivně prokazatelné. Ale takových oblastí je skutečně málo. Většinou se v našich názorech mísí objektivní a subjektivní, a čím je subjektivní složka vyšší, tím víc je podle mého názoru třeba relativizovat tvrzení uvozením slovy "myslím", "jsem přesvědčen" apod. Když to vztáhnu konkrétně na sebe a svoje komentáře, absolutní tvrzení si dovolím v případech, kdy jsem si naprosto jistá a pravda je objektivně prokazatelná, což se v 99 % případů týká jazykové stránky díla. Jinak relativizuji, jsou to moje názory, nic víc.

Úvahu jsem přečetla už včera, ale musela jsem si odpověď nechat uležet.
Určitě oceňuji tvoji práci a pečlivost se kterou je napsaná. Ale pro mě je ještě příliš stručná, generalizující a nejde do hloubky, čímž neříkám, že s mnohým tím, co je popsáno nesouhlasím.
To spektrum příčin arogantního chování je velmi velmi široké, od toho, že jistou aroganci máme my lidé v sobě jako druh (a nejspíš bychom bez ní nepřežili) - člověk je pán tvorstva a vše ostatní je podřadné a má mu sloužit (obrazně řečeno), stejně jako odraz kultury ve které žijeme (myslím, že i na ten široký společenský náhled by se nemělo zapomínat, protože to vše je naší součástí, ať chceme nebo ne, stejně jako jsme my jako jedinci součástí širokého prostředí), až po příčiny čistě osobního rázu, nejen ty tebou popsané, přičemž mnohé jsou mnohem mnohem složitější než jak jsou popsány. Pak ale to, jak jsou popsány, může být zavádějící, obzvláště pro někoho, kdo se problematikou chování lidí a vzájemné interakce hlouběji nezabývá.
Pro mě by to buď potřebovalo více otázek, témat k hlubšímu zamyšlení, vlastní protiargumentaci, čímž by se téma mnohem více rozšířilo a vše nebylo tak jednoznačné, nebo dalších 300 stran objektivní hluboké studie :-)
Ale děkuji, neříkám, že jsem si ji nepřečetla ráda :-)

Hm, no, původně jsem neměla čas toto číst a nemám ho ani teď odpovídat... i když to co píši může vypadat arogantně:-))). Ne, je to dobré, nad slabinami tvé úvahy nebudu ani uvažovat, protože si dokáži živě představit spoustu lidí, kteří by tuto úvahu odflákli daleko více, než ty. Ne, nemáš to odfláknutý, máš to skoro dokonalý, když si odmyslím, že toto je širokoúhlé téma plné rozporů a arogantních názorů druhých zapříčiněné hlavně neznalostí sebe sama a svých potřeb a potřeb druhých. Po obsahové stránce nemám co vytknout, po stylistické také ne, protože mne tolik ani nezajímá. Děkuji.

ty bláho! :)) pro mě osobně velmi kvalitní úvaha..! až tak jsem to teda vážně nečekala a za milé překvapení ti přičítám body k plusu! :))

momentálně se k ní nemohu a ani nechci dvakrát vyjadřovat, chci to nechat trošku uležet.. pojal/a jsi ji poměrně obšírně a velmi zajímavě.. takže mi stojí za další přemýšlení a následné opětovné přečtení.. pak se vrátím :-) a taky chci kouknout, jestli nenajdu někde "snídaňový klub" :)

dávám do záložek! :) ještě se uvidíme :))