Pravda pravdoucí. :-D

Amelie M.: Děkuji za přečtení a komentář. Souhlasím. :)

dobrý :) prostě tvoje..

nevím, zda je to tak úplně myšleno, ale baví mě představa policajtů nebo sanitky, jedoucí třicetikilometrovou rychlostí.. jinak popis opět naprosto odosobněný, žádné emoce tam nelítají, i když vzhledem k situaci, by běžně lítat měly, ale vím, že to k EDDR patří a tak se mi to líbí :)

Severak: To zní zajímavě. Jaké problémy s multikulturalismem máš na mysli?

V názvu kapitoly jsem slovo "multikulturalismus" použil/a k označení situace, kdy si dva lidé navzájem vysvětlují svoje postoje a zvyklosti (i ty, které za svoje jen převzali), což není přesný význam toho slova, i když k tomu má blízko. A také je to, mimochodem, aluze na název seriálu Orange Is the New Black http://www.csfd.cz/film/327673-orange-is-the-new-black/).

věta "Multikulturalismus je nová černá" je dot působivá už sama o sobě. To by bylo rozhodně zajímavé rozvést, spousta lidí má problémy s multikulturalismem...

Singularis: přesně tak to je.. třeba si může ta osoba myslet, že ho má, ale ve skutečnosti ho nemít.. lidé si o sobě často myslí, že něčemu rozumí nebo jsou v něčem dobří, ale často to bývá jen nezdravé sebevědomí.. většinou se ale spíše setkávám s tím, že se lidé podceňují a přemýšlím nad tím, který přístup je lepší..

a jinak, pokud se zamyslíš, tak jsou literární kritici, kteří sami nic nenapsali nebo neumí pořádně psát, ale jejich kritiky jiných děl se těší uznání.. to samé třeba u obrazů.. málokdo maluje jako picasso a přesto jeho názor na hodnotu díla je uznávaný.. (a mně třeba právě tato díla vůbec neoslovují, ale jsem asi v menšině a tak to možná zrovna v této sféře vnímám špatně)

myslím, že člověk může mít pro věc cit, ale už mu chybí schopnost ho zhmotnit, přenést třeba tu úžasnou myšlenku na papír, vymodelovat třeba ten úžasný dort, namalovat obraz, který se bude líbit většině.. a tak dál :)

Amelie M.: Máš pravdu. Vedla mě k tomu špatná úvaha. Jde spíš o ten cit pro věc. Jenže někdy je problém poznat, jak moc daná osoba ten cit má, nebo ne. (Alespoň mě to někdy připadá těžké poznat.) Třeba si může sama myslet, že ho má, ale ve skutečnosti ho zrovna moc nemít... Tak jsem myslel/a, že dobrý způsob je posoudit, jak sama píše, ale to nebyla dobrá myšlenka.

Děkuji za komentář, hodně mi pomohl. :)

s tím já moc nesouhlasím.. :) spousta lidí má cit pro věci, které ale sami neumí stvořit..

takže to, že třeba neumím upéct nádherný dort neznamená, že je od věci, když o dortu, který upekl někdo jiný řeknu, že je nádherný, chutný či že se mi nelíbí a nechutná mi.. to, že něco neumím vytvořit neznamená, že nemám schopnost to ohodnotit..

Singularis: ano, takto, jak to píšeš, to má hlavu a patu, ale já osobně jsem o tom asi uvažovala v trošku jiné rovině či ne tak hluboce a až k takovému "vysvětlení" bych se asi sama nedopracovala.. uvažovala jsem si nad tím tak trošku po svém, každá postava pro mě byla nějakým způsobem zajímavá.. a petr němec není zase až takový extrém si myslím, bohužel..

Amelie M.: Přiznávám se, že jsem povahu Petra Němce vykreslil/a možná až příliš extrémně, ačkoliv třeba ve filmu Na větrné hůrce jsem viděl/a i despotičtější osoby. V závěru tohoto románu jsem chtěl/a ukázat, že zrovna u Petra Němce jde právě hlavně o to "skálopevné" přesvědčení nabyté od rodičů a postupně utvrzené. Máš pravdu, že po své manželce značně "dupe", ale ona je zase taková, že si to navenek nechává líbit a ještě ho v tom podporuje, protože je také vychovaná k tomu, že to "tak má být". A Melanie Navrátil by se měla ke konci děje naučit je pochopit a vyjít s nimi po dobrém, aniž by se museli změnit.

Co se týče legín a tolerance, jde hodně o to, jak má člověk nastavené hranice, a ty mu stanovuje kultura, kterou si osvojil. V různých kulturách jsou ty hranice různé - třeba Filipu Navrátilovi by doma neprošlo, kdyby tam chtěl chodit úplně nahý, nebo třeba jen ve spodním prádle. Oproti tomu v některých indiánských kmenech (asi v Africe, ale nevím to jistě) je to zcela normální a běžné. Ale podstatné je, že ty hranice nejsou vrozené a člověk, když chce, je může měnit a posouvat i za svého života. (Ačkoliv mladí lidé k tomu mají určitě lepší předpoklady než staří.)

Dita Navrátil vyrostla v téže rodině jako Petr Němec, byla podobně vychovaná, ale poznala a přijala jinou kulturu, proto Petra Němce chápe, ale současně se nechce řídit jeho představami.

Singularis: jo, máš pravdu :) překoukla jsem se.. šlo o petra němce.. :-)

Amelie M.: Promiň, že trochu odbočím od tématu, ale určitě jde o Navrátila? Vychovávat cizí dítě se v této kapitole snaží, myslím, spíš Petr Němec.

Co se týče té paruky, odhadla jsi dobře, že se Filip Navrátil tak trochu "hledá". Hravě si zkouší všechno možné, i to, co lidé běžně nenosí. Prostě si to chce vyzkoušet a rodiče mu nebrání. Časem sám pozná, co se vyplatí a co ne.

Amelie M.: U nás obvykle mívají společné příjmení lidé v jedné rodině (historicky bylo vyjádřit příslušnost k rodině hlavním účelem příjmení). Třeba Jana Zlomilová a Petr Zlomil mají společné příjmení, proto se mohou oslovovat "Jano"/"Petře", ale třeba Jana Zlomilová a Bernard Koniklecový společné příjmení nemají, takže se musejí oslovovat "Jano Zlomilová"/"Bernarde Koniklecový". Přitom se (v eichlerské češtině) nezkoumá, zda je společné příjmení pouze náhoda či důsledek příslušnosti k rodině. Důvod je zde estetický - kdyby se oslovovali navzájem "Jano Zlomilová" a "Petře Zlomile", mohlo by to působit neesteticky.

Úplné a přesné vysvětlení toho vágního pojmu "společné příjmení" je možné, ale celkem složité; v případě zájmu ho najdeš na http://ekrejcixf.sweb.cz/e_jazyk.htm#e08 v sekci "Relace koherence příjmení a rodných jmen".

Děkuji, že ses zeptala. Snad jsem tě moc nezahrnul/a.

Amelie M.: Severáka kdysi šedí hoši docela zaujali, tak mě jeho zájem inspiroval k tomu tuto epizodu napsat. Ale tvoje komentáře mě také inspirovaly (a podstatně víc než Severákovy), takže pokud z nich někdy vzejde samostatná epizoda, určitě si na tebe ve věnování vzpomenu. :)

Amelie M.: Tělesnou výchovu ve fitness centru bez dozoru jsem sám/a zažil/a. Byla to skvělá příležitost lépe se poznat se zbytkem třídy. Jen tam nebyla ta pizza, ta mi chyběla... ;-)

S těmi "pohodovými podvůdky" je to zajímavý postřeh, to mě ani nenapadlo, ale opravdu to odpovídá. :))

Amelie M.: To víš, pro některé profesory je jejich předmět důležitější než studenti (zvlášť ti studenti, kteří jejich předmět už nestudují a ani dřív v něm nevynikali) a profesor Srp k nim určitě patří. Navíc v EDDR jsou profesoři na gymnáziu za dospělé studenty už mnohem méně zodpovědní než třeba u nás.

Amelie M.: Mám radost, že se ti tato epizoda líbila. :) Třeba k tomu Astřinu vtípku s tričkem mě inspirovalo jedno video na YouTube.

Přemýšlím nad tou reakcí Mojí vinné révy na Ester Krejčí, moc ti děkuji, že ses o tom zmínila. Nějak mě nenapadlo, že Ester Krejčí tak vlastně říká, že jí na Mojí vinné révě záleží. A nejsem si moc jistý/á, co vlastně Moje vinná réva očekávala - zda jen laskavou, ale bezobsažnou útěchu, praktickou radu či obojí... Nejspíš to sama nevěděla. V některých věcech jsou moje postavy od běžných lidí odlišné záměrně, ale některé odlišnosti jsou způsobeny mým nedostatkem zkušeností a toto by mohl být ten druhý případ.

Ten rozhovor Mojí vinné révy s Larisem je trochu na okraji toho, co jsem schopen/a psát. Myslím, že jiní by něco takového napsali lépe.

„Tak to měla Mili v pátek večer na práci! Takže myslela jen na mě, pomyslela si Melanie Navrátil, vzala si náhrdelník a zahleděla se na něj. Hlavou jí probleskla myšlenka, že by se jí víc líbil zlatý, ale hned ji potlačila – byl přece od Mili. „Je nádherný,“ řekla.“ - tak myslím, že tento pocit míváme občas všichni :-) ale je hezké, když dokážeme víc vnímat tu duchovní podstatu dárku.. než naše sympatie k jeho vzezření..

přesně jsem čekala, že melanie raději zapře, že je lesbického zaměření.. už by toho bylo asi na němcovy moc :))

přání mili, mít dítě, mě překvapilo.. samozřejmě melanie zaujala k tomuto přání přirozeně zaslepeně zamilovaný postoj..měla ji ráda a nechtěla ji ztratit.. proto o tom možná časem začne uvažovat, kdo ví.. stejně tak mili nevadil odmítavý postoj melanie.. - měla ji ráda a nechtěla ji ztratit.. :))

tak sem s dalšíma kapitolama! :))

tfuj, petr navrátil, to je ale povaha :)) myslím, že to bude pěknej hajzlík, který bude po své rodině a zvlášť manželce v běžném životě pěkně „dupat“.. rozhovor s melanií o tom, kdy je pravé poledne, mi něčím připomněl scénku z filmu „pelíšky“.. tu o tom, co je nok (či ňok)? :)) tak nějak .. nicméně, ač to melanie myslela dobře, tak asi většina z nás ví, že tímto způsobem spíše lidi vytočí, než naopak :))

.. teda, je pravdou, že obléct si můj syn legíny a růžové tričko, asi si radostí taky zrovna neposkočím.. to už beru jako extrém.. kdyby měl džíny a to tričko bylo pánské (ač růžové), tak to beru, ale takhle s legínama, to si nejsem jista, zda jsem schopna takové tolerance vůči vlastnímu dítěti :)

obecně nemám ráda, když se někdo snaží vychovávat cizí děti.. takže v této kapitole mi byla reakce pana navrátila silně nesympatická, přišla mi téměř buranská.. sice je nošení modré paruky asi opravdu trošku ujeté, na druhou stranu, proč ne.. asi bych to brala spíš jako legrácku, ale bratr melanie její nošení bral asi více vážněji a vlastně, pokud jsem pochopila dobře, tak se (nejenom) touto cestou tak trochu hledal..

i tato kapitolka se mi četla dobře, baví mě :-)