Zaslepenost a stereotypy 6: Dárek

Kapitola 6 - Dárek

„Dobrý den, Melanie Navrátil, mohu dál?“ řekla Mili.

„Ach, Mili, už se na vás moc těším,“ řekla Melanie Navrátil, majíc obrovskou radost.

Mili vešla a sundala si bundu. Zatímco se vyzouvala, přišla do chodby Hana Němcová.

„Dobrý den,“ pozdravila teta Mili.

„Dobrý den,“ odpověděla Mili.

„Nepředstavíš nás?“ řekla teta Melanii Navrátil. Ta se už moc těšila, až bude s Mili ve svém pokoji, a neměla vůbec chuť ji představovat takové otravné příbuzné jako byla Hana Němcová. Ozvalo se však svědomí a pocítila, že by bylo správné a zodpovědné to udělat, přinejmenším se tím zvýší šance, že spolu budou jednou vycházet po dobrém. Chvilku váhala a pak se odhodlala.

„Tak, Mili, toto je Hana Němcová, moje teta,“ řekla.

„Raději tetička,“ opravila ji teta Němcová.

Melanie Navrátil se pousmála tetinu sklonu ke zdrobňování (zvlášť sebe samé) a představila ještě Mili: „A toto je Milada Hviezdoslava od nás ze školy, ale říkáme jí Mili.“

„Ráda tě poznávám,“ řekla teta.

„I já vás,“ řekla Mili. Chápala, že teta je cizinec, tak její tykání tiše tolerovala.

Teta si Mili v rychlosti prohlédla – její šedé oči, krátké kudrnaté hnědé vlasy a hladký oranžový svetr.

„Víš, že máš moc hezkou kamarádku?“ řekla teta Melanii Navrátil.

„Ona není kamarádka, ona je moje... eh..“ řekla Melanie Navrátil a zarazila se. Chtěla říct „dívka“, ve škole se nikdy netajila s tím, že je lesba, ale nyní nechtěla, aby se o jejím vztahu s Mili dozvěděli lidé jako teta a strýc. Dost na tom, že už jí ten den vyčetli polévku a bratrovi paruku. Vzdychla, jako že na tom nezáleží, a vydala se po schodech nahoru. Mili šla za ní.

****

Sotva Melanie Navrátil zavřela dveře svého pokoje, oddechla si: „Uf!“

„Není zas až tak hrozná,“ řekla Mili klidně a posadila se na okraj postele.

„To si myslíte,“ řekla Melanie Navrátil. „Do všeho strká nos a je hrozně otravná. A strýc, ten je zase vyložená semetrika²;“ Mili si zatím svlékla svetr. Melanie Navrátil se posadila vedle ní a chytly se za ruce.
────────────────────────
² Slovo semetrika je i v eichlerštině nespisovné. Obvykle znamená: přehnaně přísný, obvykle hysterický člověk, který trvá na tom, že musí mít poslední slovo a všechno musí být po jeho, stále nadává a prosazuje svůj názor a odmítá ustoupit, i když se zjevně mýlí.
────────────────────────

„Už na to nemyslete,“ řekla Mili.

Myšlenky na Němcovy se Melanii Navrátil celkem rychle vytratily z hlavy a uvědomila si příjemné vzrušení, které v Miliině přítomnosti pociťovala, zvlášť když se v klidu držely za ruce, a když se jí podívala do očí, úplně ztrácela dech.

„Něco pro vás mám,“ řekla Mili a pustila Melanii Navrátil ruku. „Překvapení. Zakryjte si oči.“

Melanie Navrátil si přiložila dlaně na tvář a hned začala v myšlenkách spekulovat, co by to mohlo být: Nějaký hezký obrázek? Něco k jídlu? Kytice růží? Kde by teď v únoru vzala kytici růží? Dobíjecí kupón na mobilní telefon, abychom si mohly častěji volat?

Mili se zatím na Melanii Navrátil usmála. Byl to zvláštní pocit, když seděla vedle člověka, kterého miluje, a viděla ho, ale on ji zrovna ne. Vytáhla z batohu dárek. „Můžete,“ řekla.

Melanie Navrátil otevřela oči a spatřila, jak Mili drží jednoduchý stříbrný náhrdelník s krásně červeným papírovým srdíčkem. Něco takového by ji v životě nenapadlo, nesmírným překvapením otevřela ústa.

„Sama jsem ho vyrobila. Včera večer,“ řekla Mili mile.

Tak to měla Mili v pátek večer na práci! Takže myslela jen na mě, pomyslela si Melanie Navrátil, vzala si náhrdelník a zahleděla se na něj. Hlavou jí probleskla myšlenka, že by se jí víc líbil zlatý, ale hned ji potlačila – byl přece od Mili. „Je nádherný,“ řekla.

Mili měla nesmírnou radost, že se Melanii Navrátil její dárek líbí, tak ji pohladila kolem krku. Pro ni byl její dotek příjemně teplý a dráždivý, tak odložila náhrdelník, objala Mili a políbily se. Mili pohladila Melanii Navrátil vlasy a propletla si je mezi prsty. Po chvíli už ležely nahé v posteli a Melanie Navrátil zjemna projela ukazováčkem mezi Miliinými ňadry. „Miluji tě,“ řekla. V EDDR si lidé v průběhu pohlavního styku a bezprostředně před ním obvykle tykají, takže to Mili vášnivě vzrušilo a divoce se přitiskla k Melanii Navrátil.

Po nějaké době osahávání a mazlení už byly obě spokojené a klidně ležely vedle sebe.

„Ach, Mili,“ vzdychla Melanie Navrátil.

„Ach, Melanie Navrátil,“ odpověděla jí stejným způsobem Mili. Vzápětí trochu zvážněla: „Netoužila jste někdy mít dítě?“ Evidentně tím něco naznačovala.

„Ani ne,“ řekla Melanie Navrátil.

To Mili trochu zklamalo. „Proč ne?“ zeptala se.

Melanie Navrátil zrovna nepřemýšlela, tak řekla to první, co ji napadlo: „Dítě ztěžuje kariéru.“

„Nemusí,“ řekla Mili. „Ne když ho budete mít se mnou. O všechno se postarám – seženu dárce, sama ho odnosím, porodím a budu se o něj starat a vy zatím můžete chodit do práce a vydělávat, když chcete.“

V EDDR existuje možnost zajít do kryobanky s dárcem spermatu a nechat se tam přímo asistovaně oplodnit. Dárce v takovém případě nemá nárok stát se oficiálním rodičem dítěte, na druhou stranu ale musí žadatel přivést druhou osobu (typicky svého partnera), která se zaváže stát se druhým rodičem dítěte. Tak je (téměř) zaručeno, že dítě bude mít dva rodiče.

„Já nevím, vždyť se sotva známe,“ řekla Melanie Navrátil, která mezitím začala přemýšlet a nebylo to příjemné, protože měla tolik rozporuplných pocitů...

„Ale když já bych to moc chtěla,“ řekla Mili.

„Ještě nejsem připravena na to stát se dádou,“ řekla Melanie Navrátil.

„Vždyť už je vám devatenáct, to stačí,“ řekla Mili.

„Nestačí,“ řekla Melanie Navrátil. „Musíme se blíž poznat.“

Mili se usmála. „Moc ráda vás blíž poznám,“ řekla a stiskla Melanii Navrátil ruku. Najednou ji i přes její odmítavý postoj měla ještě raději, jako by její touha byla tím silnější, čím větší překážky musí překonávat.

Melanii Navrátil nebylo mít dítě zcela proti mysli, ale měla už představu o tom, jak získá zkušenosti v nějakém oboru a založí si vlastní firmu, kde bude řídit stovky zaměstnanců a starat se o to, aby firma prosperovala, a rodinný život s partnerem a dětmi jí do tohoto vysněného plánu prostě nezapadal. Na druhou stranu ale Mili milovala a za nic na světě ji nechtěla ztratit. Pomyslela na to, jaký má těžký život, a opět se jí vybavili strýc a teta. Přála si, aby jí Mili mohla pomoci, ale nechtěla ji zatěžovat svými problémy. Byla přesvědčena, že s Němcovými se musí vypořádat sama.

****

Když Mili odešla, zvažovala Melanie Navrátil, co udělá s jejím dárkem. Rozhodla se, že si náhrdelník pověsí zevnitř na dveře šatní skříně a bude se na něj chodit dívat. Nikomu dalšímu ho neukáže, jako by to bylo jejich tajemství. A pokaždé, když ho uvidí, jako mávnutím kouzelného proutku zapomene na všechny starosti a vzpomene si na Mili a jejich lásku.