Sečteno a potvrzeno: Prásk, prásk, parádní :-)

není to zbytečně natahované, dobře to odsejpá. Chválím.

Nemusíš od temné fantasy odcházet! Ten nápad sám o sobě není špatný. Dej další pokus - napiš (druhou verzi) to tak, aby čtenáři celou dobu čtení běhalo mravenčení po zádech... Děs, hrůza, deprese... Nejde o hromady urvaných hlav, ale o pocit, že (čtenáři) každou chvíli někdo tu hlavu urve. Nebo to nech na úrovni klasické fantasy, jen bez nelogičností.
A by byl příběh čtenáři přijatelný, musí splňovat základní podmínku - důvěryhodnost (reálnost). Samozřejmě že si dodáš navíc nějaké nereálné "fanatasy prostředky" (magie třeba), ale celek (s jejich zahrnutím) musí držet logiku, musím mu jako čtenář uvěřit. To třeba znamená, že je důležité, jak rytíř přemůže čaroděje. Důležité je neměnit pravidla fungování krystalů... Současnému popisu nevěřím.
Naopak je třeba nevyužité to, když panoš přečte grimoár. Co dál? Jak ho to ovlivní? Nevyužité - mohl to přečíst sám rytíř. Co kdyby na panoše přešlo část zla a v závěrečném boji se postavit na stranu čarodějnice? Pak by měla smysl ta epizoda se čtením, takhle je to jen "vata" a ještě silně neoriginální, bez vlastního nápadu. Podobně profláknuté je to, když hrdina jde do boje, i když sám ví, že nemůže uspět - to není hrdina, to je vůl! Lepší strategie je např. to, že hrdina si myslí, že má určitou šanci (krystaly), ale na záčatku boje zjistí, že to špatně pochopil (zradí ho panoš a krystaly zničí/ukradne...) a najednou je v zoufalé situaci...
K tomu upálení mě napadlo, že jak se baví o tom zabití poslední čarodějnice, mohl by připomenout, že Bernhard měl nalogické přání, aby nebyl pochován do země , ale upálen, což je v naprostém rozporu s učením církve. Ta jeho přání nesplnila, protože ... nebe...bla...b la... Toho by šlo využít ve finále, kdy rytíř zaváže panoše, aby po jeho smrti a pohřbení jeho tělo vykopal a spálil.
A ještě - krev hříšníka. kdo je hříšník? Co je hřích určuje Bůh. Z určitého pohledu je každý člověk hříšník - pak ale zrácí podmínka "hříšnosti" smysl. Nápad - co kdyby byla stanovená tvrději - krev někoho, kdo má v sobě zlo. Rytíř by mohl poranit panoše (při krádeži krystalů) a čarodějnice zemře, protože krev panoše v sobě má zlo- překvapivé pro všechny... Možností je fůra...

Vladan: Dík za poznámky. No...o temnou jsem se pokoušel a jak vidím, tak od ní zase odejdu.
Některé z těch věcí jsem zvážil, jen mi nepřišlo nijak pro příběh důležité je rozebírat. Příště si dám větší pozor. To jsou víceméně body "a" - "c". Čarodějnice byla původně vymyšlena jako sadistický démon, který si vybudoval svou pověst právě na těchto "podpisech". Ve druhé vesnice řádění neprobíhalo, protože těla už mohla zužitkovat.
e) Dostals mě...nic takového jsem vůbec nezvážil a absolutně mi to nepřišlo na mysl (přitom je to v každé fantasy, kde jsou nemrtví...)

Hmmm. Proč tomu říkáš temná fantasy? Temná je u mě depresivní, strach vzbuzující. Tahle povídka je spíš hrdinská fantasy.
Trochu mi skřípe logika. a)jak to, že se čaroděj nechal bez odporu "obložit" krystaly? b) jak to, že čarodějnice necítila (i přes odpočinek) přicházejícího Wulfrika? To a) i b) dělá z Wulfrikových soků idioty. c) Krystaly: i)posbíral krystaly- bez zmínky, že zeslábly, nebo se "drobily". ii) ještě mi zbyly nějaké krystaly - co se stalo s ostatními? Rozpadly se? iii) malý krystal už dávno přišel o svou moc - proč nepřišel o moc u čaroděje? proč je na črodějnici "slabý"? d) proč by čarodějnice tak "řádila" s těly ve vesnici? jaký to má smysl? Nebo je čarodějnice šílená? e) uvažoval jsi nad spálením těla?

Severak: No...tady byla ta anotace zřejmě na škodu. Náboženským středověkem jsem se jen inspiroval (celkem mi vadí milióny ateistických hrdinů ze všemožných RPG)...každopádně je to pořád zařazené v žánru fantasy.

má to takovou lehce zvláštní logiku ten příběh... zvlášť ten konec

a historik amatér ve mě říká, že takhle asi opravdu středověk nevypadal

Cha tak to bylo dobroučké z nějakého důvodu mi to připomnělo seriál krajní meze

Poměrně povedené. Jsem rád, že se zde najdou i povídkáři.