Tak to tam safryš napíšu: "Nevím jaké kvality dílo je, prosím o co nejkritičtější komentáře." nebo tak něco.

Eliška Vobrubová: K jaké?

:-D Nejsem si jistý, ale myslím, že ve 4. verši ti vypadlo á u slova ulepená.
Jdeš po dobré cestě. Jen tak dál. Metrum je čisté, báseň sdělná. Hlavně mít o čem psát :-D

Jamb, trochej a drobet daktyl
=
poetický pterodaktyl.

Líbí se mi, že se báseň hodí k jménu autorky. Koresponduje s ním jednak tvarem, jednak odkazem na Hrdého Budžese, vlastně Oněgin byl rusák...
Jinak na mě dílo působilo jako Lorem impsum.

"Je hodně looserovské zůstat jen Bc.?" je skvělé téma úvahy pro žáka gymnázia Libereckého kraje. Po zkušenosti s Bc. Ciklem zní odpověď: "Ano. Bakalářem se dneska může stát i Cikl"

tvojegps: ten jsem úmyslně vynechal. Salám se křičí se zavřenou pusou, aby člověk neprskal

Lístku, kdepak jsi?

Boží království paří! Hořčice! Bagr! Bagr! Bagr!

Náčelník Holá Ruka: Nápad dobrý. Lze škrtat.

Pěkný stav myšlení :-)

Fila: Souhlasím.

Dee: Úvahy o třídě se řídí školním rokem?

Mejdlo: Jaký jiný význam tam je?
Je v tom výpověď a to jasná a srozumitlná. Ale říkám si no a co? Tedy, co bude dál?
Text je ironický, bez nadhledu. Až mě ta ironie bolí; píchá. Možná to je ten hrot, který to nezakončuje, ale nechává to otevřené...
Lze namítnout, že je to přeci uzavřené, závěr je jasný.
Možná mě pálí jednostrannost textu, možná mi "Nic neřekl, zvykl si ..." prostě nestačí. Nějak se s tím nemůžu smířit.
Ale neuzavřenost textu má i jistý přínos. Ukazuje mi, že ani pisatel to nemá uzavřené, že ho to taky stále píchá. Což předal. Grr... Dořeš si to, a dopiš to, ať není čtenář v naštvanej :-)
V textuz lze škrtat. Jsou tam slovní spojení, která mne vytáčejí.

První uveřejněné dílo? Je to šroubované, kulhavé, metrum se neuspořádaně mění.
Napiš radši jinou.

"... co jsi napsal už nikdy neupravuj. " Tvrdím a prosazuji pravý opak.
"Jako autor musíš umět své dílo obhájit. " Souhlasím, bez poznámek.
"Pohádat se se svými kritiky o každou blbou výtku." Nesouhlasím, nemusíš se se svými kritiky vůbec hádat. Pohádat se je k ničemu.
"Je nutno jej přesvědčit o opaku, dokázat, že se v autorovi mýlil." Nesouhlasím.

Obecně ti má kritika jen podat zpětnou vazbu ze čtenářské strany. Je pak jen na autorovi, jak s kritikou naloží. Jestli se nad ní zamyslí, nebo jen mávne rukou.
Rozhodně je nesmysl se se svými kritky hádat a přesvědčovat je, že jsou úplně blbí, že se ve mně mýlili.

Stručné, sevřené. Puntičkář by možná našel ještě verš či dva, jenž by se daly proškrtat.
Závěr básně je nejasný. Není mi úplně jasné v čem to štěstí spočívalo. Závěr mi vyznívá ironicky.
Je ještě co dolaďovat, ale je nadějně nakročeno.

Eliška Vobrubová: Není, ale tady bych přeci jen zvolil Ž.
Metricky poslední strofa vážně kulhá, samotná změna metra ale na škodu není.
Ale nějak cítím, že to není úplně všechno, je tam cosi nedořečeného – přesněji nedořešeného.
Báseň to není špatná.
Mimochodem, kdo je to šumař? :-D

Náčelník Holá Ruka: A co třeba " Slunce valí na mou postel, paprsků slunečních kostel" ?

No, nehledě tedy na to vše – mám říc tý "kurvě" (= "životu") že mám "život" (= "kurvu") rád? To je jaksi proti logice... Leda, že by se zde odkazovalo třeba ne Ježíšovskou reakci tzv. nastavení druhé tváře :-D