Pro tebe už nikdy plakat nebudu

Po tvářích mi stékají horké slzy,
a na nebi jen hvězdy škodolibě září.
Do oken mi nahlíží prastarý měsíc,
jenom ta luna prokletá jak by řek nějakej poeta.
Dole ve sklepě se krysy honí,
a spolu se mnou krvavé slzy roní.
Asi se mnou sní neskutečné sny,
že budou zase krásné moje příští dny.
Rudé růže na záhonu už dávno zvadly,
jen jejich ostré trny smutku se mi derou do hlavy.
Jejich okvětní lístky se rozpadají na jemný prach,
a mě nezbylo už nic víc než ze zítřků strach.
Zpoza mraků jen kruté slunce nahlíží do zklamaných duší,
¨do srdcí které za mříží, z posledních sil buší.
do obličeje mi šlehá nemilosrdný vítr osudu,
slibuji že pro tebe, už nikdy plakat nebudu.
Stojím jen o to abys už nikomu nelhal,
aby se ti všechny lži vzpříčili v hrdle.
Lituji všechny kdo tě znají,
ty, kteří ještě nepoznali, že jim za to tvá smyšlená pravda nestojí.